Seznam kapitol
Po dlouho očekávaném titulu Far Cry 2 přišla řada na neméně očekávanou hru Call of Duty 5: World at War, která je sice postavena na stejném grafickém engine jako předchozí díl, ale vše je opět o něco málo náročnější.
Pokud se vás někdo zeptá, ať mu řeknete první hru s tématikou druhé světové války, která vás hned napadne, tak naprostá většina z vás jistě odpoví Call of Duty. Tato série se dočkala mimořádného ohlasu a prodejních úspěchů, a tím dala jasně najevo, že tato tématika oslovuje hráče i ve 21. století. Zvláště druhý díl série stal hitem pro hraní na internetu a převaha herní komunity Call of Duty 2 byla jasně patrná na každém větším herním serveru. Pokračování (Call of Duty 3) podobných úspěchů nedosáhlo, ale rozhodně se nedá říci, že by se autorům nepovedlo.
Call of Duty 4: Modern Warfare sice nebyl zasazen do období druhé světové války, jednalo se o akci na moderních bojištích, ale stejně byl svěžím vánkem a vítanou přestávkou mezi dobou Josifa Vissarionoviče Stalina, Adolfa Hitlera a zbytkem hybatelů tehdejší doby. Call of Duty 5: World at War se ale vrací v plné síle pod taktovkou vývojového týmu Call of Duty 3 opět do vřavy druhé světové války.
Jelikož jsem neodolal a hru samotnou jsem si jako jednu z mála, které testuji, také zahrál, byl jsem překvapen, že autoři uchopili velmi umně i méně známé situace tohoto světového konfliktu. Jde ty, které nejsou zdaleka tak známé, jako například bitva u Stalingradu nebo vylodění v Normandii.
V našem článku si opět otestujeme stejnou kohortu grafických karet jako u předchozího
, který se stal jedním z nejčtenějších článků posledních týdnů. Protože je grafických karet pěkná řádka a rozlišení je vybráno hned několik (každé typické pro určité uhlopříčky LCD monitorů), tak si každý jistě najde to své. Krom základního rozlišení 1280x1024 (na přání čtenářů pro 17-19" LCD monitory) jsou všechna ostatní rozlišení širokoúhlá. Posledním testovaným rozlišením je monstrózní a trošku nesmyslné rozlišení 2560x1600.
Na řadu přijde také srovnání tří typických procesorů pro hráčské sestavy od společnosti Intel. Prvním procesorem je levné Pentium Dual-Core E5200, které svou cenou pod 2 tisíce korun spadá do low-endu, ale přesto je mimořádně zajímavé. Druhým kouskem je oblíbené Core 2 Duo E8500, které má vysoký přetaktovací potenciál a stojí ještě rozumné peníze (pod 5 tisíc). Posledním pánem na holení je bývalá špička v oblasti desktopových procesorů Intelu, což není nic jiného než 45nm quad-core QX9650 v ceně přes dvacet tisíc korun (pro obyčejného hráče naprostá zbytečnost).
