Seznam kapitol
Není pochyb o tom, že dopad a vliv procesorů Zen na svět x86 je velice silný. Přišel v době, kdy Intel neohroženě stál v jeho čele, jenomže shodou okolností získalo iniciativu právě AMD a Intel musí bojovat všemi prostředky.
Dá se říci, že v roce 2018 byla nabídka firem AMD a Intel v případě desktopových procesorů vyrovnaná, pokud vezmeme v potaz to, že měly stejný maximální počet jader, přičemž Intel vedl především ve výkonu na jádro a AMD zase ve vícejádrovém výkonu s ohledem na pořizovací cenu. Rok 2019 to ale všechno změnil, a to nejen s ohledem na desktopová CPU, ale především ta serverová.
Lisa Su se jednou v odpovědi na dotaz o další strategii své firmy vůči Intelu zmínila o tom, že AMD rozhodně nechce Intel nechat vydechnout a vrhne na trh vše, co bude moci. Později jsme se zároveň dozvěděli i to, že AMD už také nechce hrát druhé housle a být vnímáno jako druhý výrobce, což se týká CPU, ale i GPU. To znamená, že kvalita nabídky firmy AMD už začala být taková, že ta nadále nechce konkurovat především cenou. Je ale jasné, že aby se ve svém prostředí začala více prosazovat, musí nabízet především vysokou hodnotu, aby si zákazníci konečně všimli, že je tu někdo druhý. To platí především o serverech a my nyní vidíme, že se to AMD daří. Ale popořadě.
Už loni v listopadu jsme mohli poznat, že chystané 7nm procesory AMD budou výrazně odlišné od prvních dvou generací Zen. Představeny totiž byly procesory EPYC Rome tvořené až osmi 7nm čiplety kolem 14nm I/O čipu. Je to vcelku logický vývoj a reakce na problémy prvních EPYC a Threadripperů spojený s tím prostým faktem, že tak jako u nich by to v případě 64jádrových procesorů složených z 8jádrových čipletů prostě už nešlo dělat. Nešlo by vytvořit univerzální jádro a to na jedné substrátové destičce v počtu osmi propojit stylem každý s každým. Respektive by to možná šlo, ale je tu lepší možnost, a sice hvězdicovité napojení na centrální I/O jádro, které poskytne všem čipletům rovnocenný přístup ke svým prostředkům, což jsou především kanály paměťového kontroleru a linky PCIe.
Na svět se dostala architektura umožňující škálovat na 64 jader s využitím relativně malých 7nm čipletů, které zachovaly výhodu v podobě příznivého dopadu na výtěžnost a možnost si lépe vybírat pro různé produkty různě kvalitní čipy (binning). Nový přístup také odstraňuje potenciálně redundantní části původních Zeppelinů, které nemusely být vždy potřeba, ostatně čiplety nesou jen to nejnutnější, co se využije vždy, pokud tedy nejde o cílené vypínání jader a deaktivaci části cache.
Pak už jsme mohli řešit to, k čemu se AMD odhodlá v případě desktopových procesorů a jednoznačné vodítko nám k tomu už v letošním roce poskytla následující fotografie. Lisa Su totiž nejdříve ukázala Ryzen vybavený jen jedním 7nm čipletem, a tedy 8 jádry, vedle I/O čipu.
Z vhodného úhlu ale bylo jasně vidět, že tu je vyhrazeno místo pro další a záleželo pouze na tom, kolik jader z celkových 16 možných bude AMD ochotno nabídnout. Vzhledem k výše řečenému o strategii firmy AMD se dalo očekávat jediné a výsledek toho přichází letos v listopadu na trh v podobě Ryzen 9 3950X. V době psaní těchto řádků také ještě nebylo jasné, jak to bude s Threadrippery 3. generace a zda i ty nabídnou maximum, ovšem osobně bych si na to vsadil.
Už v únoru pak přišla přesná informace, že AMD představí nové Ryzeny 3000 i s čipsetem X570 dne 7. července, což se nakonec vyplnilo. Šlo tedy konkrétně o uvedení na trh, neboť nové procesory byly ukázány už o měsíc dříve během Computexu. AMD dokázalo výrazně zvýšit výkon na takt a Intel tak rázem přišel o jednu z posledních výhod, což se samozřejmě netýká obecně všech typů zátěže.
V případě her si Core zachovaly prvenství, a také to Intel nezapomněl a stále nezapomíná zdůrazňovat, stejně jako začal veřejnost přesvědčovat, že na vícejádrovém výkonu v podstatě ani moc nezáleží. Vyznělo by to však možná lépe, kdyby Intel právě nechystal 10jádrové desktopové procesory a neplánoval nové řady Core i3 a Core i5 obohatit o Hyperthreading. Rázem tím totiž vyvstal problém, neboť AMD během roku dokázalo zdvojnásobit počet jader svých procesorů, a to jak desktopových, tak serverových, na což Intel odkázaný stále na svůj 14nm proces a procesorové monolity nedokáže reagovat. Jistě reagovat chtěl, ale nezbývá mu než vařit z toho, co má k dispozici a my se nemůžeme divit, když z jeho strany přichází přesvědčování o tom, že vyšší počet jader je zbytečný. Jak do toho spadá nové nastavení výkonnostních vah testu PassMark, to už se můžeme pouze domýšlet.
AMD mezitím řešilo problémy s mikrokódy nových procesorů. Vzpomenout můžeme především na potíže se spuštěním titulu Destiny 2 a s turbem procesorů Ryzen 3000, které přinesly řadu nových verzí BIOSů pro desky, což AMD mohlo a spíše mělo mít už dávno vyřešeno, než aby to řešilo za pochodu. Nicméně už první čísla prodejnosti nových procesorů ukázala, jak obrovský zájem o tato CPU je, alespoň mezi běžnými koncovými zákazníky. Ryzen 3000 se okamžitě vyhouply na přední příčky, za čímž můžeme vidět kombinaci více jader (dříve pouze Ryzen 9 3900X), vyššího výkonu na takt i vyšších taktů samotných. AMD se také odhodlalo s čipsetem X570 dostat na trh rozhraní PCIe 4.0, ovšem to můžeme brát jako veskrze podružnou záležitost.
