Seznam kapitol
Názvy SSD jsou mnohdy krkolomnou přehlídkou zkratek. Dnešní článek vysvětlí, co znamenají, a jak se podílí na celkovém výkonu SSD.
SSD pro herní konzole jako Sony PlayStation 5
V poslední době se u SSD hodně zmiňuje i kompatibilita s herními konzolemi. Samotné SSD tam sice fyzicky fungovat může i bez udané kompatibility, ale štítek označující kompatibilitu zaručuje, že takové SSD neohrozí zážitek z hraní. Co to třeba znamená v případě PS5?
Pokud jde o rozměry, PS5 je benevolentní v oblasti délky a poradí si i se serverovými modely M.2 22110, tedy SSD dlouhými 110 mm. Je ale potřeba dávat pozor na heatsink. Ten je kvůli výkonu žádoucí, SSD ale nesmí mít na výšku více než 11,25 mm, takže obří heatsinky by už byly problémem. Sony také vyžaduje rychlost sekvenčního čtení alespoň 5500 MB/s, což je v rámci třídy PCIe 4.0 (která je vyžadována jako minimum) docela standardem. Jak ale víme, tento údaj je věc jedna, realita může být výrazně odlišná.
Hra se obvykle stahuje pomalu, takže tady SSD nemá problém, a o moc náročnější to není ani se samotnou instalací (alespoň ne na Steamu pro PC, kde dochází k průběžnému instalování během stahování, přičemž podobný princip funguje i pro stahování her pro PlayStation). Už jsme si ukázali, že to bude při čtení z TLC/QLC buněk pomalejší než z pSLC dat, na kterých se měří benchmarky, není to ale ani zdaleka tak výrazný propad, jako když dojde buffer u zápisu. Naše SSD, které u čtení dosahovalo přes 6,5 GB/s v benchmarku, dokázalo i z QLC buněk stále číst nějakých 3,5 GB/s, zatímco vyčerpaný buffer u zápisu znamenal 120-210 MB/s podle aktuálního režimu.
Pro hráče tak QLC není žádný výraznější problém. Omezit ho může při přenosu velkých instalací, ale už ne při hraní. A nižší životnost QLC je už úplně nedůležitá, protože kolekce her se obvykle jednou zapíše a nějakým častým přepisům nedochází.
SSD pro mobilní herní konzole a handheldy
V případě moderních mobilních herních konzolí je situace o něco komplikovanější než u PS5. Tato zařízení jsou podstatně menší, a tak vyžadují také menší SSD. U většiny konzolí, jako jsou Steam Deck, Asus ROG Ally/Xbox Ally X nebo MSI Claw je totiž vyžadován nejkratší běžný formát M.2 2230 (pozor, Lenovo Legion Go zvládá trochu větší M.2 2242). Obvykle je podmínkou také jednostranné SSD, neboť místo většinou není nejen na délku, ale také na výšku. Pokud jde o generaci PCIe, tak např. starší generace Steam Decku s AMD na architektuře Zen 2 podporují jen PCIe 3.0 (novější SSD tam pojedou, ale jen na PCIe 3.0 rychlostech), většina ostatních zvládne PCIe 4.0.
Dnes už je naštěstí výběr SSD s rozměrem M.2 2230 poměrně široký, takže rozšiřování kapacity úložiště v herní konzoli není velký problém. Jednotlivé handheldy se ale mohou lišit v přístupnosti slotu, což může zásadně ovlivnit obtížnost takové výměny.
Závěr
Co si tedy říci závěrem? Výběr SSD není jednoduchý, na druhou stranu nabídka nevyužívá všech možností standardů, a tak se v tom dá i docela vyznat. Pokud nemáte nějakou exotickou kombinaci z prehistorických začátků SSD, tak se v zásadě vždy budete koukat po PCIe x4 SSD ve formátech M.2 v délce, kterou potřebujete. U notebooků mnohdy M.2 2230 nebo M.2 2280, u PC pak zejména M.2 2280.
Pokud jde o generaci sběrnice PCIe, tak zde máme plnou kompatibilitu, tedy PCIe 5.0 SSD vám poběží i v PCIe 3.0 desce, jen musíte počítat s tím, že bude zastropována oním PCIe 3.0 rozhraním, tedy zhruba 3,5 GB/s. On vám i v PCIe 5.0 desce poběží starší PCIe 3.0 SSD, ale i tady budete muset počítat s oněmi nízkými rychlostmi staršího a pomalejšího SSD.
Jak jsme si ukázali, životnost daná parametrem TBW je více či méně irelevantní. Pokud nemáte opravdu miniaturní kapacitu, nemáte v podstatě šanci to normálním používáním zničit. SSD může umřít na mnoho různých věcí, ale opotřebování zápisem to s největší pravděpodobností nebude. To už spíše na příliš vysoké teploty kvůli nedostatečnému chlazení.
Jestli by vás něco mohlo zajímat, a co se mnohdy nedozvíte, tak jsou to paměťové čipy. Řekněme to takto. QLC vám přinese nižší cenu, ale také nižší rychlosti po vyčerpání bufferu. Jak ukázal náš test, prázdný disk může nabídnout i přes 200GB buffer, z poloviny zaplněný bude s bufferem na polovině až třetině, a při 75% zaplnění už počítáme jen nízké desítky GB. I z toho důvodu je dobré na SSD nechat tak 20-30 % volného místa. Pokud je to pro vás příliš, tak se snažte aspoň těch 10 %.
Má i nevýhody v nižší životnosti a nižší retenci dat. Pokud SSD aktivně využíváte, současně to ale nepřeháníte, nic z toho by ale nemělo být problémem. TLC je obvykle dražší, ale více vydrží a především pád po vyčerpání bufferu není tak dramatický, nemluvě o rychlejším zotavení SSD na plný výkon.
