Seznam kapitol
V poslední době jsme si z nabídky firmy Toshiba zkoušeli slabší zástupce SSD, a to řady OCZ Trion vybavené pomalými paměťmi TLC. Nyní nastane obrat, neboť na řadě je 512GB model OCZ RD400, který kombinuje vysoký výkon s rozhraním M.2 a podporou NVMe.
Testovací sestava a metodika
Jedná se o SSD pro rozhraní PCI Express 3.0 (M.2 či klasický slot), přičemž to podporuje NVMe, takže pro jeho aktivaci je nutné, abyste jednak využili příslušné ovladače a pak také zapnuli v BIOSu podporu NVMe. K tomu bylo nejdříve třeba BIOS aktualizovat, neboť rozhodne ne všechny desky s čipsetem Z97 podporují NVMe od začátku. A pak jsme využili ovladače dodané přímo od Toshiby, která nedoporučuje ovladače Microsoft NVMe a upozorňuje, že RD400 nepodporuje ovladače Intel RST.
SSD jsme nainstalovali na následující sestavu:
- Základní deska Gigabyte GA-Z97 Gaming 3
- Procesor Intel Core i7-4770K
- Operační paměti 2x 4 GB Kingston KHX1600C9D3K2/8G
- OCZ RevoDrive 350
- OS Windows 10 - 64bit
Od takové platformy se očekává především dostatečný výkon na to, aby nehrozilo, že bude při testování SSD nějak brzdit, což u výkonného Core i7 generace Haswell nehrozí.
Pro otestování výkonu SSD využijeme jednak povinnou klasiku, a to ATTO Disk Benchmark a Crystal Disk Mark, s jejichž pomocí otestujeme výkon v IOPS a sekvenčních operacích. Pak nastoupí PCMark Vantage a PCMark 08, přesněji tedy jejich testy týkající se výhradně úložných zařízení, které ukáží výkon v reálných aplikacích a také HD Tune či další testy kopírování dat.
U předchozích SSD jsme se zaměřovali i na to, co s výkonem udělá celkový zápis několika terabajtů, v případě OCZ Trion 150 to byly testy zápisu, které by zjistily, jak je to s vyrovnávací pamětí v buňkách SLC a jejím urychlením zápisu. Nyní jsem chtěl vyzkoušet něco jiného, a sice to, jak se na výkonu podepíše NVMe. Toho ale bylo možné dosáhnout jen použitím staršího BIOSu základní desky, neboť v aktuálním nejde podpora NVMe vypnout, jenomže základní deska bohužel neumožní nainstalovat starší verzi BIOSu. Zkusil jsem tak alespoň nepoužít dodávané ovladače od Toshiby, namísto nichž nastoupily generické od Microsoftu. V žádném testu se ale neukázaly změny ve výkonu, které by byly průkazné, a to až na jednu výjimku (viz 6. kapitola).
Jako obvykle jsem se chtěl nejdříve podívat na statistiky Crystal Disk Info, z nichž (tedy konkrétně z údajů systému S.M.A.R.T.) bychom se měli dozvědět informace o Write Amplification nebo alespoň o celkovém objemu již zapsaných dat (Total Host Writes nebo Total NAND Writes), ovšem ty už nám neřeknou nic, co by nesdělila také utilita přímo od výrobce. Spíše naopak.
- klikněte pro zvětšení -
Na řadu tak přišla firemní utilita SSD Guru, respektive nyní už OCZ SSD Utility, jejíž verzi 2.0.2430 kompatibilní s RD400 nám výrobce dodal přímo. Výše uvedený screenshot byl pořízen po delších testech, kdy disk ještě ukazoval 100% kondici, ale nám jde především o teplotu. Ta nebezpečná začíná až nad 80 °C, přičemž v průběhu testování se v našem případě dostala jen mírně nad 50 °C. Za to bezpochyby může i to, že SSD bylo umístěno v redukci, kde bylo s kartou spojeno přes teplovodivou podložku právě v místě svého kontroleru. Každopádně s jeho přehříváním jsme se rozhodně nesetkali.
Hlavní stránka nám také ukáže aktuálně využívané rozhraní, v našem případě PCI Express 3.0 se 4 linkami (SSD bylo zasunuto do hlavního slotu napojeného přímo na procesor) a dále se ihned dozvíme také to, zda je aktuální firmware a ovladače.
- klikněte pro zvětšení -
Výpis ze S.M.A.R.T. ukazuje také důležité údaje o zapsaných datech (unit a host reads/writes), z čehož si SSD vypočítává zbývající životnost. Poněkud překvapivá byla informace o celkem sedmi riskantních vypnutích disku, což indikuje, že by měl v polovině případů svého zapnutí nějak náhle ztratit napájení. Počítač byl přitom vždy korektně restartován nebo vypnut. Otázka je, zda jde opravdu o problém, nebo si firmware jen něco špatně interpretuje.
