Seznam kapitol
V dnešním druhém díle se podíváme na další várku technologií, kterým se nepodařilo přežít minulé desetiletí. Setkáme se tedy architekturou Intel NetBurst nebo konzolí Sega Dreamcast. Některé skony důležitých technologií ani nelze označit za neúspěchy, ale spíše za jakousi technologickou evoluci.
formát měl být nástupcem již poměrně morálně zastaralého formátu
, který vznikl v roce 1996. Vrchním zastáncem a také otcem BTX formátu byl Intel, kterému se u BTX ohromně hodilo, že jeho vysoce „topící“ procesory Pentium IV by měly trošku uhlehčen svůj život právě díky konstrukci BTX základních desek a skříní, kde se lépe odvádělo teplo ze systému pryč. BTX formát vznikl v roce 2004 a postupně si jej osvojily firmy jako Dell nebo Gateway (známá spíše v USA). Se svou troškou do mlýna přispěchal i Apple, který využil určitých vlastností BTX formátu, ale zároveň s ním nebyl kompatibilní, neboť si stále velmi tvrdě hájil své neproniknutelné prostředí Maců.
Balanced Technology eXtended
alias BTX Intel poprvé prezentoval na Intel Developer Foru 2003. Jeho princip krom jiného spočíval v tom, že mezi procesorem a grafickou kartou byl umístěn speciální větrák, který natahoval chladnější vzduch z okolního prostředí přímo na komponenty, kde hrozilo největší nebezpečí přehřívání. Toto řešení je podstatně efektivnější než současná situace, kdy je chladný vzduch z okolního prostředí nasáván skrze ventilátor umístěný pod mechanikami a pevnými disky a často se musí proplést změtí kabelů nebo diskovým polem. BTX byl ale natolik odlišný od stávajícího ATX formátu, že se nakonec svého úspěchu ani rozšíření nedočkal.
BTX základní deska Gigabyte pro Pentium 4
Prvním problémem byl fakt, že BTX formát nebyl kompatibilní s oblíbenými procesory Athlon, které měly integrovaný paměťový řadič, což vyžadovalo značné optimalizace na straně signálových cest k operační paměti. Z toho nebyli samozřejmě vůbec nadšeni výrobci systémů s procesory AMD a samotné AMD nemělo pražádný důvod k tomu, aby kvůli BTX měnilo své plány a přepracovávalo své produkty. Inženýrsky bylo téměř nemožné dostat paměťové moduly do pozic vyhovujících BTX formátu. Intel samozřejmě při návrhu BTX formátu bral v úvahu jen potřeby Pentia IV, které integrovaný paměťový řadič nemělo (ten se dostal do procesorů Intel až v architektuře Core).
Dalším poněkud závažnějším problémem bylo, že komponenty ATX nebyly s BTX zpětně kompatibilní, což znamenalo velkou nelibost především u koncových uživatelů, kteří by museli přejít na formát BTX se vším všudy. To v té době znamenalo obrovskou investici do drahého Pentia IV, BTX základní desky, BTX zdroje a v neposlední řadě také drahé BTX skříně. Pro hráče, domácího uživatele, nebo menšího výrobce počítačů představoval BTX noční můru. A nových systémů od věhlasných výrobců počítačů jako Dell, Gateway a dalších se rovněž příliš neprodalo.
srovnání základních desek ATX a BTX
Výrobci základní desek se o BTX formát příliš nezajímali, a tak jediné BTX řešení pocházelo z dílen Intelu, což v té době znamenalo žádné přetaktování a minimum přidané hodnoty. Intel sám nad BTX formátem vyřkl ortel tím, že vydal novou řadu procesorů Core 2, které byly výrazně chladnější než dosavadní Pentia IV a společnost by se teoreticky potýkala s podobným problémem jako AMD s Athlony. BTX formát tedy velmi nešťastným způsobem přišel o jakoukoli možnost se prosadit a ATX formát nám vládne vesele dál, což ovšem vůbec není ke škodě věci.
