Seznam kapitol
V dnešním druhém díle se podíváme na další várku technologií, kterým se nepodařilo přežít minulé desetiletí. Setkáme se tedy architekturou Intel NetBurst nebo konzolí Sega Dreamcast. Některé skony důležitých technologií ani nelze označit za neúspěchy, ale spíše za jakousi technologickou evoluci.
V roce 2006 nás definitivně opustila Sega se svým nástupcem konzole Saturn, která byla jednou z prvních možností, jak si zahrát opravdové herní hity. Nehledě na tento fakt byla Sega jedním z prvních výrobců, který dovolil svým konzolím využít jako nosič dat CD místo poměrně zastaralých paměťových cartrige. Sega vkládala do Dreamcastu velké naděje a hlavně očekávala úspěch konečně také v USA, které byly pro skutečný obchodní úspěch nepostradatelné.
Bohužel se ovšem Dreamcast celosvětového úspěchu nedočkal i přesto, že jen první den se prodalo více než 225 000 konzolí a v následujících měsících dalších cca 500 000 kusů. I v Americe měli uživatelé tuto konzoli poměrně v oblibě. Dreamcast úspěšně přebral část hráčů poměrně zastaralému Nitendu 64 a společnost byla přesvědčena o poměrně velkém úspěchu. Podcenila ovšem příchod Sony Playstation 2, který byl několik měsíců dopředu propagován „áčkovými“ herními tituly a rychlým hardware.
Soul Caliber na Sega Dreamcast
Příchod Sony Playstation 2 znamenal pro Segu opravdovou ránu. Prodeje začaly rapidně klesat a následně se v USA prodej Dreamcastu téměř zastavil. Sega se tak rozhodla jen dva roky po uvedení v USA prodej této konzole na tamním trhu zrušit. Následující rok stáhla Dreamcast z dalších částí včetně Evropy a vše nabralo rychlý spád. Bohužel se tato konzole stala velmi populární jen v Japonsku, kde pro ni dokonce i v roce 2010 vycházejí některé tituly od nezávislých studií.
Můžeme se jen dohadovat, co Sega zanedbala a proč se v období, kdy na trhu ještě nebyly konkurenční konzole Playstation 2 nebo Xbox, nepodařilo moderní Segu prosadit do té míry, aby jí příchod nových hráčů nepoložil za tak krátkou dobu úplně na lopatky. Pravděpodobně za to může propracovaný marketing Sony a mírné zanedbání na straně Sega, což se v dnešním světě rovná smrti produktu.
Sega Dreamcast využívala riscového procesoru SH-4 s grafickým vektorovým engine o výkonu 360 MIPS a 1,6 GFLOPS při SP operacích, což byl na tehdejší dobu poměrně slušný hardware. Grafický čipset pocházel od PowerVR s konkrétně se jednalo o model CLX2 o výkonu 7 mil. polygonů za sekundu při využití bilineárního filtrování (více než čtyřnásobek původního 3Dfx Voodoo Graphics). Operační paměť tvořilo 16 MB a 8 MB pro grafiku. Svou vyhrazenou paměť měl i zvuk a to o velikosti 2 MB, kde se ukládaly především zvukové banky pro konkrétní hru (MIDI).
