Lidstvo na Marsu: cesta k soběstačnosti ve vesmíru | Kapitola 3

---

Mars Exploration Program (MEP)

Co bude tedy dále poté, co na Marsu začnou jezdit nová vozítka a třeba zjistí, že na něm někdy byl život? To jistě zavládne senzace, někdo bude nadšen a někdo třeba zase zklamán, pokud jde o příznivce

teorie Velkého filtru

. Obecně se ale očekává, že nastane doba příprav pro vyslání lidské posádky, která ale na druhou stranu probíhá již od roku 1993, kdy byl představen Mars Exploration Program.

i Svět hardware

Ten totiž zaštiťuje veškeré snahy NASA o prozkoumání Marsu, a tak pod něj spadají i aktuální a budoucí rovery. Má také čtyři cíle, a to popsat klima na Marsu, popsat jeho geologii, zjistit přítomnost života (aktuální či v minulosti) a konečně připravit se na vyslání lidské expedice. Tento program tak spolkl již mnoho miliard dolarů, však pouze mise Curiosity překročila rozpočet 2,5 miliard a program Mars sample return chystaný ve spolupráci s ESA by měl stát dvakrát tolik. Této mise se ale naštěstí nedotkly minulé škrty a naopak dostala prioritu, zatímco takový Mars Science Orbiter chystaný na tento rok byl rovnou zrušen a některé jeho přístroje využije evropský ExoMars Trace Gas Orbiter.

Dnes už také nemluvíme o původním MEP, ale o programu Mars Next Generation. Ten nastoupil v reakci na provedené škrty v NASA.

Další krok: Mars sample return

Jako příští výzvu tak můžeme vidět misi, jejímž úkolem je poprvé doletět na povrch Marsu a zpět, abychom si mohli sami prozkoumat vzorky půdy. Výhoda je pochopitelně ta, že vzorky by byly pečlivě prozkoumány v laboratořích, které mají nesrovnatelně větší možnosti než palubní přístroje vozítek. Tato mise se tedy těší velké podpoře, neboť se očekává, že zisk bude z vědeckého hlediska obrovský vzhledem k tomu, že rozbor na Zemi by zodpověděl mnoho otázek. Skupina MEPAG (Mars Exploration Program Analysis Group) ustanovená NASA již v roce 2006 dala dohromady seznam 55 vědeckých úkolů pro průzkum Marsu, z nichž by mise tohoto typu dokázala zodpovědět celou polovinu, což mluví samo za sebe.

i Svět hardware

Jde ale také o typ mise, o němž se mluví již dlouho, ale zatím se nikdy nedostal za fázi plánování. Nyní ale je přeci jen velká šance na úspěch, protože své plány má nejen NASA s ESA, ale také Rusové a Číňané. Pro NASA má přitom jít o podnik s nejvyšší prioritou pro příští období, i když tomu její nedávné kroky moc nenasvědčují.

Už před lety byl také zmíněn koncept SCIM, v jehož rámci by se využil podobný způsob sběru materiálu, jaký byl využit třeba u sondy Stardust. SCIM by ale neproletěl ohonem komety, ale atmosférou Marsu, nasbíral z ní částice prachu a pak se otočil a letěl zpět na Zemi. Takový způsob by byl mnohem snazší a levnější, ale prach z atmosféry a vybraný vzorek půdy, to je přeci jen něco zcela odlišného. SCIM navíc také zůstal jen u konceptu.

Co mají tedy NASA a ESA za lubem? Základem byl úspěch mise ExoMars, jejímž konečným cílem je dopravit vzorky na Zemi. Dříve se mluvilo o tom, že by se tak mohlo stát již v letech 2020 až 2022, jenomže NASA se z projektu ExoMars stáhla, což tuto misi odložilo na neurčito. Zrušen byl totiž projekt MAX-C (Mars Astrobiology Explorer-Cacher), tedy rover, který měl letět společně s ExoMars a mimo jiné měl za úkol nasbírat vzorky, jež by byly nějakým budoucím zařízením odeslány k nám.

i Svět hardware

- původní plány pro program ExoMars před škrty v NASA -

Nicméně NASA v roce 2012 zveřejnila vlastní studie, které zkoumají možnost uskutečnění takového plánu s využitím jedné, dvou nebo tří misí. Pokud by mělo jít o jednu, pak je očividným problémem vyslat jednou raketou všechna potřebná zařízení pro přistání, sběr a odeslání vzorků. Zde by bylo třeba využít iontový pohon, pravděpodobně typ HET (Hallův motor), který se používá pro pohon sond. Výhoda je také očividná: rychlost.

Dvě mise by od sebe dělilo období čtyř let, přičemž v první fázi by byl vyslán satelit a druhá fáze by byla stejná jako v případě předchozího způsobu, možná tedy s tím rozdílem, že návrat vzorků by zajistil satelit. V případě třech misí by se využil rover typu MAX-C, který by po povrchu Marsu jezdil přinejmenším 500 dní a hledal vhodné vzorky. Čtyři roky po něm by odstartovaly dvě rakety, jedna se satelitem a druhá se speciální platformou, která by musela přistát blízko roveru, aby od něj mohla převzít nádobu se vzorky a odeslat ji. Takový způsob je nejnákladnější a časově nejnáročnější, ale zato by si v NASA mohli pečlivě vybrat vzorky a jejich odeslání by bylo snazší a bezpečnější. Nic určitého ale zatím není známo a může se stát, že ve 20. letech se některá z misí uskuteční, nebo se provede jen sběr vzorků pro odeslání lidskou posádkou a možné je i to, že z toho nebude provedeno vůbec nic.

Rusové mají svůj vlastní program pod názvem Mars-Grunt (nebo také Expedition-M). V původním záměru bylo vyslat robota s návratovým modulem v polovině 20. let. Vzhledem k tomu, že i na tomto programu by měl spolupracovat Lavočkin, tak lze očekávat, že se využije stejný či podobný způsob přistání s padáky a brzdicími raketami. Stacionární robot by na Marsu posbíral vzorky, umístil je do rakety, jež by se spojila s družicí a ta by poté pokračovala k Zemi.

Čína hodlá své vzorky získat do roku 2030 a pak je tu ještě Japonsko, které si zvolilo menší cíl pro sběr vzorků, a sice jeden z měsíců Phobos a Deimos.

i Svět hardware

Zvláštní pozornost je pak věnována tématu nebezpečí kontaminace. Toto riziko je samo o sobě velice malé, ovšem NASA nechce nic ponechat náhodě ani z hlediska veřejného mínění a ubezpečuje, že se vzorky bude nakládáno stejně jako s biologicky nebezpečným materiálem. Cílem prý je, aby nebezpečí úniku byť jen jediné částečky z Marsu bylo menší než jedna ku milionu. Pro přijetí vzorků by tak bylo postaveno celé nové zařízení s nejvyšší úrovní biologického zabezpečení, která se vyžaduje třeba při nakládání s virem Ebola.

---