Seznam kapitol
Procesor s frekvencí 1.4 GHz dnes ještě sice není běžným, ale do redakce se nám jeden takový dostal. A jak jsme se s jeho nadřazeností poprali se můžete dočíst v následujícím…
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Hned poté, co jsme se dozvěděli (nebo spíše měli potvrzeno) že nás navštíví Pentium 4, začaly horečné přípravy. Kam s ním - nastal tedy velký úklid. Nakonec veškerý ten "zázrak" přišel v jediné větší krabici (a dokonce ji šlo i unést :-). Po vybalení a seznámení se z obsahem to vše začalo.
Nejďříve procesor, ten chtěl v první chvíli vidět snad každý. Takovou tlačenici okolo tak malé věcičky jsem již dlouho neviděl (a navíc zkuste si do něj kousnout :-o). Nakonec se mi jej ale podařilo ukořistit a vložit do základní desky, tu následně do skříně, přidat ještě nějaké ty paměti, grafiku, disk, CD-ROM mechaniku a vše propojit. Připojení do zásuvky (na tom jsem doposud problém nikdy neviděl) bylo zpočátku doprovázeno velkými obavami. Přes síťový konektor zdroje byla přelepena nálepka "POZOR 115 V". Co teď?
A tu si kdosi vsiml, že je na krabici napsáno "tříletá záruka". To nás přesvědčilo a se slovy "pokud něco shoří tak to pošleme k reklamaci" a ještě s trošičku přivřenými víčky jsme šňůru přeci jen zapojili na 220 V. Chvíle napětí, poté cvaknutí síťového vypínače ... a Pentium 4 začíná nabíhat… Všem nám spadl kámen ze srdce (a pak věřte různým varováním :-o)
