Seznam kapitol
Dnes jsme se podívali na operační systém QNAP QuTS hero 5.0.0, který je profesionální verzí systému pro NASy tohoto výrobce. Nabízí např. 128bitový souborový systém ZFS, inline kompresi i deduplikaci a další funkce navíc proti QTS.
S mnoha procesory a velkým množstvím paměti se dá NAS využít i jako virtuální počítač. V mém případě jsem byl k NASu připojený přes 10Gbit linku a uvnitř běžel výkonný procesor AMD Ryzen, což s 16 GB RAM slibovalo solidní výkony. Jaký byl tedy výsledek?
Možností, jak do NASu nainstalovat virtuální stanici, je mnoho. Máte tu Container Station, Ubuntu Linux Station (vyžaduje Container Station) nebo Virtualization Station. Zkusme to první. Container Station nabízí spoustu různých systémů v kontejnerech LXD a mohou to být systémy pro AI (např. CAFFE, TensorFlow), tak i IoT (Dashing, MongoDB, Node-RED) nebo servery a operační systémy (Gitlab, WordPress, MySQL, PostgreSQL, CentOS, Ubuntu Linux).
klikněte pro zvětšení
Je tu pochopitelně jedno omezení, a to kopie, které jsou nabízeny. V případě Ubuntu tak mohu nainstalovat verzi 18.04, ale už mi nenabídne novější verze, které je potřeba vytvářet manuálně jiným způsobem.
klikněte pro zvětšení
Pokud si tak rychle potřebujete vyrobit linuxový systém, není to žádná velká věda a vzhledem k tomu, že dostanete k dispozici jen konzoli, instalace zabere jen okamžik.
klikněte pro zvětšení
Konzole může běžet v malém okně, ale klidně si ji můžete nechat otevřít do prohlížeče a bude zabírat celé okno. Mě ale spíše zajímala plnohodnotná virtualizace. Nejprve jsem vyzkoušel Ubuntu Linux Station.
klikněte pro zvětšení
Hned na začátku si lze vybrat fond úložiště, do kterého se má systém nainstalovat. Zde je nutné počítat s tím, že pokud vyhradíte SSD pro SSD cache, stanou se nedostupnými pro nový fond a naopak. A pokud jsou vyhrazeny pro fond úložiště, už je nelze vybrat pro SSD cache. Chcete-li tak využívat obojího, bude to chtít více SSD, kde některé budou fungovat jako mezipaměť a některé pro fond (a virtualizaci).
Zde už je i výhoda v tom, že aplikace vám nabídne k instalaci novější varianty, v mém případě zde bylo Ubuntu 18.04, 20.04 i 22.04. Systém si sám stáhne potřebné soubory a operační systém nainstaluje. Instalace se sice zasekne na 95 % (totéž se mi stalo i na QTS), ale ikonka aplikace je už na ploše a spuštění funguje.
klikněte pro zvětšení
V případě Ubuntu Linux Station a povolení vzdálené plochy se vygeneruje odkaz, přes který se můžete připojit ke vzdálenému počítači. Funguje to v prohlížeči a připojil jsem se i pomocí počítače s operačním systémem Windows 10.
klikněte pro zvětšení
Poslední možností je Virtualization Station, který také nabízí nejvíce možností, jak si hrát s nastavením virtuální stanice. V mém případě jsem nainstaloval Windows 11 na složku umístěnou na SSD. Proces prvotní instalace zabral 6 minut do prvního restartu. Pak už bylo jen potřeba provést tradiční kroky s nastavením nových Windows a jejich přípravou, což zabralo dalších necelých 10 minut.
klikněte pro zvětšení
Poté se ve Virtualization Station objeví všechny dostupné virtuální stroje. V tomto případě jde o Windows 11 a spustíte jej jen kliknutím na ikonku systému.
klikněte pro zvětšení
Ve výchozím stavu bude virtuální počítač přístupný jen přes Virtualization Station 3, nicméně v rámci operačního systému mu můžete aktivovat funkci vzdálené plochy, a pak k němu můžete přistupovat např. přes "Připojení k vzdálené ploše" z jiného stroje. Z jiných systémů to může být problematičtější (např. iPadu se moc virtuální stroj s Windows v NASu nelíbil, zatímco nativně běžící systém s Windows v síti zvládl).
