Seznam kapitol
Po letech přichází nová generace legendární řady. Cooler Master COSMOS ALPHA slibuje obrovský prostor a nevídanou variabilitu. Dokáže navázat na své slavné předchůdce?
Než jsem do skříně Cooler Master COSMOS ALPHA vrátil všechny dříve demontované součásti, vyzkoušel jsem prvotní spuštění sestavy. To proběhlo bez problémů a skříň mě přivítala efektním ARGB podsvícením základny v duhových barvách.
I když jsem hned v BIOSu nastavil nižší otáčky ventilátorů skříně, při pohybu v její blízkosti jsem na vlastní kůži neustále cítil vysokou účinnost chlazení.
Po ověření funkčnosti sestavy jsem zpět namontoval prvky rámové konstrukce skříně a další související díly. S organizací kabeláže jsem se příliš nezdržoval. Všechny kabely jsem soustředil do prostoru pod základní deskou, kde zůstanou schované pod plechovým krytem.
A skutečně, rozměrný plechový kryt tu změť kabelů dokonale ukryl, takže pravá strana skříně působí uklizeným dojmem.
Díky ukrytí veškeré kabeláže do mezery mezi krytem a základní deskou zůstává pod stropem i na dně skříně volný prostor pro nerušené proudění vzduchu.
Také kryty na levé straně skříně plní svůj účel dokonale a výsledná vestavba počítačové sestavy působí velmi čistě.
V této skříni nedává příliš smysl investovat do dražší základní desky typu back-connect s konektory na spodní straně. Ani u klasické desky nás totiž její připojovací kabely nebudou opticky rušit.
Při pohledu z boku vidíme prakticky jen kabely vedoucí od grafické karty. Ty by se daly případně ještě lépe stáhnout a uklidit.
Volný prostor nade dnem v přední polovině skříně bude určitě příznivě ovlivňovat proudění vzduchu, zejména při nižších otáčkách ventilátorů.
Po nasazení obou bočnic do otočných závěsů je skříň připravena k provozním testům.
Kromě ARGB ambientního osvětlení základny skříně je provoz počítačové sestavy indikován také bílou LED kontrolkou na jejím čele. Ta během provozu v nepravidelných intervalech poblikávala a budila tak dojem kontrolky aktivity disku. Během krátkého testování se mi nepodařilo skutečný důvod jejího poblikávání jednoznačně identifikovat.
Ventilátory skříně jsem připojil ke dvěma samostatným portům základní desky. Dvojice čelních 200mm modelů byla řízena z konektoru Chassis Fan 1, zatímco menší 120mm ventilátor využíval Chassis Fan 2. Aplikace Fan Xpert 4 následně otestovala jejich provozní rozsah. U větších ventilátorů zaznamenala minimální otáčky 483 RPM a maximální 1047 RPM. Po aktivaci chytrého režimu klesla skutečná minimální rychlost až na 450 RPM.
Zadní 120mm ventilátor pracuje v širším rozsahu otáček od 321 do 2381 RPM. Také v tomto případě dokázala aktivace chytrého režimu snížit minimální rychlost, a to až na 300 RPM.
Pojďme se nyní podívat na to, jak si skříň Cooler Master COSMOS ALPHA vedla v testu hlučnosti. Měření probíhalo v poměrně tiché místnosti, kde základní hladina akustického pozadí dosahovala 30,8 dB(A). Za běžných okolností se přitom pohybuje kolem 30,5 dB(A), v poslední době je však o něco vyšší. Konkrétní příčinu neznám, protože sluchem toto zvýšení okolní hlučnosti nedokážu vůbec zaznamenat. Projevuje se pouze na měřicím přístroji. Odhaduji, že někde v okolí může nyní na podzim hučet tepelné čerpadlo vytápění.
V testované skříni jsem nechal běžet všechny tři ventilátory dodávané výrobcem, a také vzduchový chladič procesoru, jehož ventilátory jsem nastavil na minimální otáčky. Naproti tomu ventilátory grafické karty i napájecího zdroje zůstaly po celou dobu měření zastavené a mechanický pevný disk jsem do sestavy vůbec nepřipojoval. Naměřené hodnoty tak odpovídají výhradně provozu samotné skříně a chladiče procesoru, bez dalších zdrojů mechanického hluku.
Po spuštění sestavy s ventilátory skříně nastavenými na nejnižší provozní otáčky, tedy 450 RPM u předních a 300 RPM u zadního, vzrostla hladina hluku na 31,9 dB(A). Nárůst o více než jeden decibel mají na svědomí především čelní ventilátory. Jejich obrovské lopatky rozpohybují takové množství vzduchu, že jeho proud lze z bezprostřední blízkosti zaznamenat i sluchem. Přesto zůstává naměřená hladina hluku velmi nízká a přijatelná i pro dlouhodobý provoz v tichém prostředí.
Pokud by uživatel při nízké zátěži sestavy vyžadoval absolutně neslyšný provoz, může nastavit provozní křivku ventilátorů skříně tak, aby až do dosažení určité teploty procesoru zůstávaly zastavené. Jak si ukážeme v následující kapitole, pasivní režim ventilace této skříně není žádná utopie.
Při dalším měření jsem otáčky všech ventilátorů skříně sjednotil. Po zvýšení jejich rychlosti na 500 RPM vzrostla hlučnost na stále velmi slušných 32,8 dB(A). Za hranici mezi tichým a hlučným provozem subjektivně považuji hodnotu 41,3 dB(A), kterou jsem naměřil při 750 RPM.
Zvýšení otáček na 1000 RPM se projevilo dalším výrazným nárůstem hlučnosti na 50,3 dB(A). Není divu, neboť velké 200mm ventilátory se již blížily své maximální rychlosti. Pokud jsem maximální otáčky nastavil u všech ventilátorů, kulminovala hlučnost na výsledné hladině 52,7 dB(A). Přední ventilátory se přitom točily rychlostí 1040 RPM a zadní dokonce až 2380 RPM.
Během všech režimů testování hlučnosti byly dominantním zdrojem hluku přední 200mm ventilátory skříně. Důvodem nebyly vibrace ani jiné mechanické ruchy, ale čistě aerodynamický hluk lopatek a proudícího vzduchu. Upřímně řečeno, při minimálních otáčkách těchto ventilátorů jsem očekával, že je zblízka vůbec neuslyším. Na druhou stranu musím hned dodat, že ten rozdíl jednoho decibelu od ticha jsem po chvíli strávené v blízkosti skříně přestal vnímat.
