Seznam kapitol
Po letech přichází nová generace legendární řady. Cooler Master COSMOS ALPHA slibuje obrovský prostor a nevídanou variabilitu. Dokáže navázat na své slavné předchůdce?
Montáž vzorové sestavy do skříně Cooler Master COSMOS ALPHA tradičně zahajuji instalací základní desky klasického formátu ATX. Desku jsem předem osadil procesorem, operačními pamětmi a SSD, takže na předem demontovaný tray rovnou putoval kompletně připravený celek. Po usazení na distanční sloupky stačilo desku upevnit devíti šroubky z příslušenství skříně.
Jak jsme si už pověděli, demontovaný tray s integrovanou zadní stěnou lze použít také samostatně mimo skříň jako zkušební benchtable. Stačí doplnit chladič procesoru, připojit napájení a potřebné periferie a sestavu můžeme rovnou spustit, nainstalovat operační systém a potřebné aplikace.
Pokud bychom chtěli mít skříň při používání počítače umístěnou po levé ruce, nebude problém převrátit výchozí uspořádání z levé na pravou stranu. U takto odstrojeného šasi jednoduše posuneme nosný rám přepážky doleva a tray se základní deskou k němu přišroubujeme z pravé strany.
Tato alternativa je vhodnější spíše pro vodou chlazené sestavy, protože vzduchový chladič procesoru by se v převrácené poloze nacházel ve spodní polovině skříně a svým odpadním teplem by ovlivňoval výše umístěnou grafickou kartu.
Já však dávám přednost výchozímu uspořádání s orientací základní desky směrem k levé bočnici skříně, proto tray upevňuji čtyřmi šrouby zleva na jeho původní místo.
Přední hrana základní desky leží 245 mm od zadní stěny skříně a nejbližší otvor pro vedení kabeláže na ni přímo navazuje. Okraje dalších dvou řad otvorů v přepážce začínají ve vzdálenosti 285 a 326 mm. U běžné desky formátu ATX tak na opačné straně zůstává mezi deskou a okrajem šasi volný prostor o šířce 182 mm.
Skříň formátu Big Tower poskytuje podle očekávání dostatek volného prostoru jak mezi horním okrajem základní desky a stropem, tak mezi jejím spodním okrajem a dnem šasi. A pokud říkám stejně, platí to doslova. V obou případech jsem totiž naměřil shodnou vzdálenost 130 mm.
U plynule posuvné přepážky si ještě ukážeme obě její krajní polohy v příčném směru. Přepážku se základní deskou lze upevnit v libovolné pozici v rozmezí 115 až 190 mm od levého okraje šasi. Možnosti jejího umístění budou omezeny také výškou chladiče procesoru a šířkou grafické karty provozované ve standardní horizontální poloze.
Skříň COSMOS ALPHA umožňuje instalaci ventilátorů všech běžných rozměrů od 120 do 200 mm. Oproti předchozí generaci jde o výrazné rozšíření možností, neboť model C700M podporoval ventilátory pouze do velikosti 140 mm.
Na čelo skříně lze namísto standardní dvojice mohutných 200mm ventilátorů osadit až trojici modelů velikosti 120 nebo 140 mm. Prakticky jsem si vyzkoušel, jak bude skříň vypadat s trojicí 140mm ventilátorů. Ta zabírá celou délku držáku, po stranách však zůstávají široké pruhy volného průduchu.
Na strop skříně lze oficiálně osadit trojici ventilátorů pouze ve velikosti 120 mm. Modely o velikostech 140, 180 a 200 mm jsou omezeny na dva kusy. Přiložením trojice 140mm modelů shora na držák jsem toto omezení prakticky ověřil.
Poslední z nich jsem posléze mohl přišroubovat pouze na jedné straně, protože jeho montážní otvory na opačném konci již přesahovaly délku držáku. Přesto držel pevně a mohl by takto bez problémů zůstat v provozu.
Trojice 140mm ventilátorů se navíc pod strop skříně vešla bez jakékoliv kolize s ostatními okolními konstrukčními prvky.
Pokud bychom chtěli zachovat jednotný vzhled a zároveň bezezbytku zaplnit plochu stropního průduchu, sáhneme nejspíše po 200mm ventilátorech. S nimi získává skříň ten správný technicistní výraz.
Přední z dvojice 200mm ventilátorů se svou spodní částí dostává do těsné blízkosti kabelů vedoucích od čelního I/O panelu skříně. Po dokončení vestavby bude vhodné tyto kabely upevnit stahovací páskou blíže ke konstrukci šasi.
Držák na dně skříně má shodné rozměry, a tedy i stejné možnosti osazení ventilátory jako držák ve stropě. Trojici 140mm modelů jsem zde opět upevnil nestandardním způsobem, přičemž poslední z nich drží pouze na dvou šroubech.
Na detailním snímku vidíme, že ventilátor přesahuje okraj držáku přibližně o jeden centimetr. Připomínám, že instalace trojice 140mm ventilátorů na dno skříně je výrobcem nepodporovaná alternativa.
Kompatibilitu s trojicí 140mm ventilátorů by umožnilo prodloužení skříně o několik milimetrů. Konstruktéři však zřejmě dali přednost jejímu dokonalému přizpůsobení 200mm modelům. Ty totiž opět bezezbytku zaplňují plochu průduchu ve dně skříně.
Kvalitní prachový filtr tohoto průduchu a možnost podpořit přirozené proudění chladicího vzduchu směrem vzhůru přímo vybízejí k instalaci ventilátorů na dno skříně. Zadní z nich se však dostává do kolize s napájecím zdrojem, který má v tomto prostoru také své místo.
K upevnění ventilátorů v zadní části skříně musíme použít plechové redukce z příslušenství. Ty nejprve přišroubujeme po obou stranách ventilátoru.
Na okrajích plechových redukcí se nacházejí háčky, pomocí nichž ventilátor zavěsíme na příslušné místo a zajistíme dvojicí šroubů. Záď skříně lze osadit až třemi ventilátory velikosti 120 mm. Ty na sebe těsně navazují, takže je musíme montovat postupně směrem odspodu, jinak nepůjdou zavěsit.
A zde se dostáváme k určitému konstrukčnímu protikladu. Zatímco do útrob skříně se po obou bocích pohodlně dostaneme skrze otevíravé bočnice, přístup ke konektorům základní desky a záslepkám rozšiřujících karet v PCIe slotech nám blokují pevně přišroubované ventilátory. Na přístup shora budeme mít krátké prsty, z boku to bude nejspíš také nadlidský úkol. Většina uživatelů proto zřejmě zůstane u výchozího osazení jediného zadního ventilátoru, kolem něhož se rukou nějak protáhne.
Výrobce možná počítal s tím, že uživatel využije toho, že pevně zavěšený horní ventilátor lze provozovat i bez nezbytného zajištění šrouby. Pokud si u ventilátoru ponechá dostatečnou rezervu na přívodním kabelu, může jej v případě potřeby přístupu ke konektorům základní desky snadno vysadit ze zavěšení. Já bych to řešil tímto způsobem.
Boční vertikální držák ventilátorů je výrazně delší, takže se na něj tři 140mm modely vejdou s obrovskou rezervou.
Využití ventilátorů v tomto podélně posuvném držáku bude limitováno především rozměry průduchu v plechové bočnici. Ten má čtvercový tvar a je umístěn přesně uprostřed její plochy.
Podle oficiálních technických parametrů skříně se do bočního držáku vejde maximálně trojice 120mm ventilátorů. Já jsem zde bez problémů osadil hned čtyři, a ještě s velkou rezervou.
Výrobce ve svých specifikacích patrně zohledňuje omezující rozměry bočního průduchu.
Boční držák nabízí dostatek prostoru také pro dvojici 200mm ventilátorů, jejichž výškovou polohu lze nastavit v širokém rozsahu.
Variabilita bočního držáku spolu s možností příčného posunu přepážky skříně dovolují použití ještě mnohem větších ventilátorů. Otázkou však zůstává praktický přínos aktivního bočního přísunu vzduchu do prostoru, v němž se nachází řada rozměrných překážek v podobě plechových krytů, držáků a základní desky.
