Seznam kapitol
Po letech přichází nová generace legendární řady. Cooler Master COSMOS ALPHA slibuje obrovský prostor a nevídanou variabilitu. Dokáže navázat na své slavné předchůdce?
Přestože nám po předchozí rozborce zůstalo ze skříně Cooler Master COSMOS ALPHA takřka jen torzo, stále zde najdeme konstrukční části, jejichž demontáží si usnadníme přístup do prostoru, ve kterém budeme později instalovat komponenty počítačové sestavy. Jednou z nich je zadní díl hliníkového rámu, který je k šasi uchycen šrouby v rozích.
Pohled na rubovou stranu rámu odhaluje jeho konstrukční řešení. Základ tvoří odlitek z hliníkové slitiny, k jehož okrajům jsou přišroubovány výlisky z ocelového plechu. Právě tyto ocelové díly zajišťují upevnění celého rámu k šasi skříně.
Nedílnou součástí zadních závěsů otevíravých bočnic jsou také plechové profily, které jsou k nim pevně přinýtovány. Kromě konstrukční funkce slouží zároveň jako držáky ventilátorů. Jsou opatřeny montážními otvory, do nichž lze osadit až trojici 120mm modelů.
Ventilátory se k zadním profilům nepřipevňují přímo, ale prostřednictvím samostatných plechových redukcí, které výrobce přikládá v potřebném počtu jako součást příslušenství. Každá redukce je opatřena vylisovaným háčkem na okraji. Ten se nejprve zavěsí do obdélníkového otvoru v zadním profilu, čímž se redukce zajistí v požadované poloze. Následně ji stačí upevnit pomocí šroubů v rozích. Takové řešení usnadňuje manipulaci při montáži, protože ventilátor nemusíme po celou dobu přidržovat v ruce.
Pokračovat budeme na čele skříně, kde se nachází druhý, konstrukčně shodný díl hliníkového rámu. Jeho demontáž nám usnadní přístup k čelním ventilátorům a případnou manipulaci při jejich výměně. Než se však dostaneme ke kotevním šroubům rámu, musíme nejprve odstranit dvojici plechových výplní po jeho stranách. Každá z nich je uchycena dvěma šrouby. Zatímco já se pouštím do jejich vyšroubování, můj nedočkavý asistent už mezitím provádí vlastní průzkum způsobu uchycení ventilátorů. Jak je vidět, na pracovišti se rozhodně nezahálí.
Při demontáži čelního hliníkového rámu nyní postupujeme stejně jako na opačné straně skříně.
Oba demontované díly hliníkového rámu jsou tvarově totožné, a lze je proto vzájemně zaměnit. Liší se pouze osazením plechových profilů na rubové straně. U čelního dílu jsou tyto profily po obou stranách připevněny šrouby, takže je lze v případě potřeby jednoduše přemístit na opačný rám.
Oba ventilátory, osazené již z výroby, jsou přišroubovány ke dvojici svislých ocelových lišt, které společně tvoří jejich montážní držák. Celou sestavu lze ze skříně vyjmout vcelku po uvolnění čtveřice šroubů umístěných na koncích lišt. Není tedy nutné nejprve demontovat samotné ventilátory, což usnadňuje manipulaci při případné výměně nebo údržbě.
Ocelové lišty jsou samozřejmě použitelné pro různé velikosti ventilátorů. Pokud však osadíme menší modely, zůstanou po obou stranách čelní stěny nezakryté průduchy. Ty mohou představovat nežádoucí cestu pro zpětné proudění vzduchu. V případě přetlaku uvnitř skříně by totiž část vzduchu mohla těmito otvory unikat zpět před ventilátory, kde by se opět dostávala do jejich nasávacího prostoru. Vznikala by tak částečná recirkulace vzduchu, která by teoreticky mohla snižovat účinnost chlazení.
Testovaná skříň nám po odlehčovací kůře takřka mizí před očima. Na fotografii je dobře patrné, že její nosnou konstrukci tvoří poměrně štíhlé ocelové profily, které jsou naštěstí vylisovány z plechu dostatečné tloušťky.
Zbývající hliníkové části rámu u dna a stropu jsou ke kostře šasi opět přišroubovány, takže by je bylo možné demontovat. Pro zamýšlenou instalaci komponent počítačové sestavy by to ale nemělo žádný přínos.
V této fázi rozborky se nám otevřel volný pohled na posuvné uchycení nosného rámu přepážky skříně, které mě svou precizností opravdu překvapilo. Posuvný mechanismus sestává ze tří vzájemně spolupracujících součástí. Základem je plechový profil ve tvaru písmene U, v němž se prostřednictvím kuličkových ložisek podélně pohybuje ocelový jezdec rámu. Kuličky jsou uloženy v samostatném pouzdru a zajišťují plynulý přenos pohybu mezi jezdcem a vnějším profilem bez kluzného tření. K fixaci jezdců po okrajích rámu slouží šrouby, které lze ovládat bez použití nářadí.
Přiznám se, že jsem neodolal a několik minut posouval rám tam a zpět, abych se mohl kochat dokonalou souhrou všech prvků mechanismu. Pohyb byl naprosto plynulý a bez znatelných vůlí.
Na následujících snímcích vidíme posuvný nosný rám přepážky v obou krajních polohách. Při odsunutí rámu co nejblíže k levé straně skříně zůstává mezi ním a okrajem šasi vzdálenost pouhých 27 mm. Po přesunutí k pravé straně se tato vzdálenost zvětší na 201 mm. Celkový rozsah posuvu tak činí 174 mm. Všimněte si, že spolu s jezdcem rámu se pohybuje také pouzdro s kuličkovými ložisky, které však urazí pouze poloviční vzdálenost.
Výrobce nám na zadní stěně šasi vyznačil několik orientačních poloh, do kterých lze posuvný rám přepážky nastavit. Jejich rozmístění zohledňuje nejen to, zda je vnitřní prostor skříně uspořádán v pravé, nebo levé orientaci, ale také způsob chlazení procesoru. Samostatné značky tak odpovídají konfiguraci s věžovým vzduchovým chladičem, nebo s vodním chlazením.
Rovnou si představíme i zbývající posuvné prvky platformy FreeForm 2.0. Svislé držáky ventilátorů na levém boku používají k posuvu po délce skříně na první pohled podobný konstrukční systém, jaký jsme si popsali před chvílí. V několika detailech se však liší. Pouzdro s kuličkovými ložisky je pevně uchyceno po celé délce šasi a vůči němu se nepohybuje.
Jezdec držáku, který se posouvá uvnitř pouzdra, musí překonávat mírný odpor vznikající třením kuliček v jejich otvorech. Kuličky se totiž na rozdíl od předchozího mechanismu nemohou svou protilehlou stranou opřít o hladkou stěnu U profilu, který zde chybí. Pohyb jezdce uvnitř pouzdra proto není dokonale plynulý a má tendenci se mírně zadrhávat.
Občasné zadrhnutí nás však bude trápit jen do chvíle, než svislé držáky ventilátorů zafixujeme šrouby v jejich konečné poloze. Konstruktéři upravili délku samotných jezdců tak, aby při vzájemném přisunutí držáků těsně k sobě odpovídala rozteči otvorů pro upevnění 120mm ventilátorů.
Třetí a nejjednodušší konstrukční variantu posuvného mechanismu držáků ventilátorů nacházíme na dně testované skříně. Jezdci obou lišt horizontálního držáku se tentokrát posouvají kluzným způsobem po profilované plechové liště. Při jejich přisunutí těsně k sobě odpovídá rozteč otvorů opět rozměru potřebnému pro upevnění ventilátorů velikosti 120 mm.
Tento nejjednodušší mechanismus příčného posuvu držáků ventilátorů najdeme také na stropě skříně.
Relativně úzké, a přitom dlouhé lišty držáků ventilátorů skříně COSMOS ALPHA mají tloušťku přibližně 3,2 mm. Vlastní hmotností se neprohýbají, silnějším tlakem ruky je však dokážeme ohnout. Po přišroubování ventilátorů se jejich pružnost výrazně sníží a prakticky tak zmizí.
