Seznam kapitol
Creative již poměrně dlouhou dobu staví své produkty především na efekt a kvalita je až na druhé koleji, a proto je dobré vidět, že i zde se věci mění a společnost dokáže navrhnout a vyrobit zvukovou kartu, která zaujme i rozmlsané jedince.
Jak to celé hraje?
Srovnávání zvukové kvality v této cenové hladině je ještě poměrně jednoduchou záležitostí, protože se zde nectnosti projevují daleko razantněji než u HiFi komponentů s cenovkou v řádech desítek až stovek tisíc korun. V takové kategorii je to už spíše preference toho či onoho „zvuku“, která rozhoduje. Tak těžké to naštěstí mít nebudeme a vydáme se do vod daleko mělčích.
Pro srovnání s dnes testovanou kartou Creative X-Fi Titanium HD posloužila ověřená ESI Prodigy HD2. Zvukový materiál představují hudební soubory FLAC z originálních disků, takže je zde zaručena maximální možná kvalita. V následujícím výčtu najdete jména záznamů, jež v testech používáme (nevypisujeme ale všechny ze zhruba 800GB materiálu).
Záznamy FLAC a CD
- Dream Theater Octavarium
- Alfred Brendel - Beethoven - Favourite Piano Sonatas
- Stratovarius Polaris
- Dire Straits - Brothers In Arms
- Four Seasons - Vivaldi – Pinnock
- Diana Krall – Quiet Nights
- Bach Concertos - Hilary Hahn
- Rodrigo y Gabriela - 11 11
- Divné století - Jaromír Nohavica
- King of Blue – Miles Davis
- Nocturnes - Frederick Chopin – Zimmerman
- Ozzy Osbourne – The Ultimate Sin
- Terra – Mariza
Analogový Stereo výstup
Titanium HD svou cenou sahá poměrně vysoko, když vezmeme v úvahu, že za podobnou cenu již pořídíte základní DAC se slušným zvukem. Creative překvapí po prvním zapnutí na reproduktorový systém Aego M 2.1 poměrně nenásilným projevem, který se dá označit za velmi příjemný. Oproti integrovanému řešení je zde jasně patrný posun nejen v čistotě zvuku, ale také v jeho rozlišení jednotlivých nástrojů. Basy řádně basují a jsou docela pevné. Je tu značný posun od levné Creative Xtreme Audio, která zvuk a detaily nechávala jakoby za závěsem. Ve spojení s tímto levným reproduktorovým systémem nelze označit žádné z reprodukovaných pásem za špatné, což je u Creative snad první zvuková karta, která prošla bez výhrad.
Pokud mohu srovnat s nedávno testovaným DAC Styleaudio Carat Topaz Signature, pak je tento převodník ve své reprodukci výrazně klidnější a preciznější. Externí převodník těchto kvalit je ale samozřejmě nerozumné provozovat s počítačovými reprosoustavami. Titanium HD hraje drsněji a s méně detaily než ESI Prodigy HD2, která je takovou referencí v oblasti levných zvukovek pro PC.
Rozdíly se začnou projevovat až v momentu, kdy oba soutěžící pustíte na několikanásobně dražší aparaturu v podobě integrovaného zesilovače Audia Flight 3, která je ve své třídě jedním z nejlepších zesilovačů a dobrý zdroj ocení. Zvuk produkovaný kartou Creative je poslouchatelný, ale je zde jasně slyšet, že tato zvuková karta má problém s „mazáním“ basů a nečekejte zde tedy takovou pevnost ani rozlišení jako u referenční ESI Prodigy HD2. Tam, kde ESI za svou skoro poloviční cenu exceluje, je Creative pouze dobrá a neurazí.
Ano, je to velký posun a proslovy o nejlepší zvukové kartě od Creative nejsou daleko od pravdy. ESI Prodigy HD2 je schopna reprodukovat i poměrně jemné detaily jako nádechy klavíristky (Pires – Chopin Nocturnes) a vrtění na stoličce nebo pěkně zřetelné doznívání strun. Tyto detaily jakoby se Creative snažil přecházet, a to i přesto, že má ostřejší výšky než zmiňovaná ESI. Je zde dost dobře možné, že jiné operační zesilovače by Creative pomohly k lepšímu výsledku, ale když bychom sečetli cenu špičkových operačních zesilovačů a cenu karty, pak se dostává do naprosto nevýhodné hladiny poměru ceny ku výkonu.
Když Creative Titanium HD přestanete trápit a pustíte si obyčejný rock staršího data, odmění se vám poměrně milosrdnou reprodukcí, která má nejen „drive“, ale hlavně vás nenutí přemýšlet, co je špatně. Ukazuje se zde jediný fakt – pokud jste milovníkem klasiky, tak si prostě na dobrý externí převodník raději došetřete. Creative se vyplatí tam, kde na druhém konci není drahá aparatura, ale bude spíše fungovat jako takový univerzální zdroj zvuku pro hry, filmy a hudbu.
Filmy
V případě, že se rádi díváte na HD video ve formátu MKV a nechcete laborovat se softwarem, je pro vás velmi dobrou zprávou, že karta dovede bez problému dekódovat DTS a poslat vám jej na analogový stereo výstup ve velmi slušné kvalitě. Problém v tomto ohledu jsem zažil třeba při testování Creative Xtreme Audio, která tyto záznamy doprovázela tichem. Samozřejmě je zde i možnost zakoupit si poměrně drahý software v podobě PowerDVD, kde je u nejdražší verze podpora DTS-HD/DTS a do podobných situací se nedostanete.
Pro využití karty s receiverem lze jednoduše poslat signál přímo do dekodérů v externím AVR, což je pro prostorovou reprodukci podstatně lepší. Nicméně pokud se rozhodnete podobnou kartu využít např. v HTPC, je nutné říci, že nejšťastnější volba to nebude už jen z toho důvodu, že jde o full profile zvukovou kartu. Nejdůležitější ovšem je, že karta podporuje „passthru“ pro multikanálové audio, což některé předchozí karty Creative jednoduše neuměly.
Hry
Creative podporuje poslední standard EAX HD 5.0, ale to je vám platné jako mrtvému zimník, neboť poslední „áčkovou“ hrou, která tento poslední standard podporovala, byl třeba Bioshock nebo Battlefield 2. Pro nás je nyní důležitější, že karta podporuje OpenAL, což se poslední léta vyskytuje častěji než zmiňovaný EAX, který po příchodu operačního systému Windows Vista jakoby nevěděl kam dál. Creative zatím svůj audio standard pro hry nijak zvlášť kupředu netlačí. Nálepka EAX je tedy spíše bonusem u starších her, kde Creative funguje výborně.
Nejnovější Battlefield 3 (DICE) spoléhá výhradně na CPU a výsledek je skvělý, takže se zdá, že koupě zvukové karty má opodstatnění opravdu pro podstatně kvalitnější analogový stereo výstup nebo pro kvalitu výstupu optického, kde existují pro mnoho zvukových karet úpravy, jež mají snahu z levné karty učinit slušný digitální transport. Můžeme zde např. jmenovat ESI Juli@ s modulem CASEA. Všechny tyto úpravy ale spadají do světa hi-fistů, kteří se snaží z počítače učinit co možná nejlepší zdroj zvuku, což není věru jednoduchá záležitost.
