Seznam kapitol
Mini počítače lákají všechny, kdo chtějí mít na stole pořádek, volný prostor a žádné zbytečné krabičky na očích. Většinou jde o drobné stroje, které schováme za monitor, ale jen z jedné strany pohledu. Z té druhé na nás stejně vykukují a o svou přítomnost se pravidelně hlásí hlukem ventilátoru. Arctic Senza na to jde úplně jinak. Prostě zmizí pod deskou stolu a díky pasivnímu chlazení se stane nejen neviditelným, ale i neslyšným. Občas se tak možná podvědomě sehneme pod stůl, abychom se ujistili, že tam opravdu je.
Prověrku mini počítače Arctic Senza AI 370 zakončím provozními testy. U pasivně chlazeného systému je totiž klíčové, jak si poradí s odvodem tepla bez pomoci ventilátorů. Právě teplotní stabilita rozhoduje o tom, zda si zařízení udrží dlouhodobě vysoký výkon, nebo zda začne v zátěži snižovat frekvence, aby se uchránilo před přehřátím. Následující testy proto ukážou, jak dobře je Senza navržena z hlediska chlazení a zda dokáže svůj výkon podávat konzistentně i při delší zátěži.
Jako intenzivní zátěž pro teplotní testy jsem zvolil aplikaci Cinebench R23, v níž jsem spustil půlhodinový test všech vláken procesoru. Pomocí nástroje HWiNFO64 jsem průběžně sledoval chování procesoru, zejména pracovní takty, teplotu a spotřebu. Protože jeho teploty po celou dobu prvního průběhu testu pozvolna stoupaly, aniž by dosáhly stabilního stropu, rozhodl jsem se zátěž prodloužit na celou hodinu, abych zjistil, na jaké hodnotě se nakonec systém ustálí.
Následující snímek byl pořízen těsně před koncem první poloviny zátěžového testu, po necelých třiceti minutách běhu benchmarku. Průměrné takty procesoru se držely okolo 3 400 MHz, přičemž slovo „průměrné“ má zde svůj specifický význam. Teplota se pohybovala těsně pod hranicí 90 °C při TDP 60 W, a co je důležité, po celou dobu nedošlo k tepelnému škrcení výkonu.
Je třeba dodat, že průměrných 3 400 MHz představuje skutečně matematický průměr rychlosti všech dvanácti jader. Test jsem průběžně sledoval a v podstatě od prvních vteřin až do konce běhu benchmarku se takty všech čtyř výkonných jader Zen 5 držely okolo 4 050 MHz, zatímco úsporná jádra Zen 5c běžela přibližně na 3 130 MHz. Nedocházelo k žádnému postupnému poklesu frekvencí v souvislosti s nárůstem teploty a výkon zůstal stabilní po celou dobu zátěže.
Během testování byla teplota v místnosti 24 °C a před spuštěním zátěže měl procesor v klidu příjemných 31 °C. Po startu testu teplota prakticky okamžitě vystřelila na 65 °C a během dvou průchodů renderované scény vystoupala k hranici 70 °C. Právě zde se však růst výrazně zpomalil. Konečné nejvyšší teploty 90 °C dosáhl procesor až v poslední, téměř třicáté minutě běhu benchmarku.
Zajímalo mě, jak bude teplotní průběh pokračovat dál, takže jsem okamžitě po dokončení 30minutového běhu spustil jeho opakování. Jak ukazuje následující snímek z aplikace HWiNFO64 po celé hodině testování, frekvence procesoru zůstaly stabilní na původní úrovni a teplota se už dále nezvyšovala. Pasivní chladič dokázal udržet teploty pod kontrolou i bez jakéhokoli tepelného škrcení výkonu, a to je na pasivně chlazený systém opravdu skvělý výsledek.
Neméně zajímavé bylo sledovat i rychlost poklesu teploty po ukončení zátěžového testu. Bezprostředně po jeho skončení teplota procesoru doslova slétla k hladině 50 °C, kde se pokles zabrzdil. Následující snímek zachycuje stav dvě minuty po vypnutí benchmarku, kdy takty procesoru spadly na průměrných 1 830 MHz a spotřeba se propadla zhruba na 4 W.
Po 5 minutách klidového stavu poklesla teplota procesoru na 43 °C, po 10 minutách na 39 °C, po 15 minutách na 36 °C a následující snímek dokumentuje stav po 20 minutách od vypnutí benchmarku kdy se teplota procesoru přiblížila hladině 34 °C.
Odhaduji, že procesor chladl přibližně půl hodiny od ukončení zátěžového testu. Snímek z aplikace HWiNFO64 jsem pořídil až po 35 minutách, kdy už byla teplota stabilizovaná lehce nad hranicí 31 °C.
Proč vlastně procesor chladl tak pomalu? Jeho teplota totiž klesala v přímé závislosti na pomalém ochlazování mohutného pasivního chladiče Senzy. V okamžiku, kdy zátěž skončila, už procesor sám o sobě téměř nehřál, naopak jej ještě půl hodinu „přihřívala“ tepelná masa chladiče, která se postupně zbavovala nahromaděného tepla.
Tohle pomalejší chladnutí je ale pro procesor spíše přínosné. Stabilnější teplotní profil bez prudkých výkyvů snižuje teplotní šoky, což může mít pozitivní vliv na dlouhodobou životnost čipu i pájených spojů. Pasivní chlazení tak v tomto ohledu paradoxně nabízí výhodu, kterou aktivní systémy s rychlým ochlazením nemají.
Okamžitý pokles teploty procesoru po vypnutí zátěžového testu dokazuje, že mohutný pasivní chladič se ani při dlouhodobé zátěži v komfortní pokojové teplotě nezahřál zhruba na více než 50 °C. Přesto dokázal spolehlivě udržet teplotu procesoru na přijatelné hladině 90 °C. Během provozu jsem měřil také teplotu na plášti počítače, která dosahovala maximálně 47 °C. Při této hodnotě nehrozí, že by se uživatel při nechtěném dotyku o tělo počítače popálil. Jeho povrch je sice teplý, ale stále bezpečný.
Pokud bychom převedli celý příkon počítače na odpadní teplo, můžeme se na něj dívat jako na malé topidlo o výkonu zhruba 60 W. Teplo samozřejmě stoupá vzhůru a proudí těsně pod deskou stolu směrem k jejím volným okrajům. Když jsem se na to zaměřil, byl proud teplého vzduchu stoupající od okraje desky rozeznatelný, ale rozhodně ne obtěžující. Jsem přesvědčen, že ani v letních teplotách nám nebude Senza svým odpadním teplem nijak zvlášť zhoršovat uživatelský komfort.
Pokud Senzu upevníme podle doporučení výrobce těsně pod desku stolu, je třeba počítat s tím, že při vyšší zátěži bude okolní část desky lokálně ohřívat. Během dlouhodobého zátěžového testu se teplota 2cm dřevěné desky přímo nad počítačem zvedla z pokojené teploty zhruba až na 35 °C. Není to hodnota, která by byla jakkoli nebezpečná, ale je dobré ji vzít v potaz při výběru přesné polohy počítače pod deskou.
Napadá mě však i praktické využití této vlastnosti. Díky přibalené druhé sadě kotevních vrutů si lze vytvořit alternativní „zimní pozici“ Senzy přímo pod místem, kde si při práci opíráme ruce. Lehoučké prohřívání plochy pro lokty by během chladných měsíců mohlo být docela příjemné.
Asi nejsem sám, koho by zajímalo, jak by si Senza vedla i v jiné poloze, než přimontovaná pod deskou stolu. Je to docela pohledný kousek hardwaru, takže není důvod ji nutně schovávat. V půlhodinovém testu plné zátěže pomocí Cinebench R23 jsem proto vyzkoušel, jak se změní chladicí potenciál při položení Senzy na horní plochu stolu. V mém případě to znamenalo prakticky jen otočit provizorní desku se Senzou vzhůru nohama a sledovat, zda se teploty či chování procesoru nějak liší.
A světe div se, účinnost chlazení se po obrácení Senzy vůbec nezměnila. Pokud porovnáme záznamy z HWiNFO64, pořízené ve 30. minutě běhu zátěžového testu, jsou okamžité teploty zcela shodné a průměrné hodnoty se liší jen o desetiny stupně. Procesor se i v této poloze dařilo dlouhodobě udržet pod hranicí 90 °C, tedy na stejné úrovni jako při poloze pod stolem.
To znamená, že orientace Senzy nemá na její chladicí schopnosti prakticky žádný vliv. Pasivní chladič odvádí teplo konzistentně bez ohledu na to, zda je počítač zavěšený, nebo položený na stole. Pro uživatele je to dobrá zpráva. Senza může stát klidně na očích, aniž by to jakkoli ovlivnilo její provozní vlastnosti.
