Seznam kapitol
Mini počítače lákají všechny, kdo chtějí mít na stole pořádek, volný prostor a žádné zbytečné krabičky na očích. Většinou jde o drobné stroje, které schováme za monitor, ale jen z jedné strany pohledu. Z té druhé na nás stejně vykukují a o svou přítomnost se pravidelně hlásí hlukem ventilátoru. Arctic Senza na to jde úplně jinak. Prostě zmizí pod deskou stolu a díky pasivnímu chlazení se stane nejen neviditelným, ale i neslyšným. Občas se tak možná podvědomě sehneme pod stůl, abychom se ujistili, že tam opravdu je.
Před závěrečným hodnocením se jen krátce podíváme na možnosti BIOSu a případného doladění výkonu. To je beztak oblast, která u mini počítačů obvykle nemá zásadní přínos. A jak ukazují dosavadní výsledky testování, Arctic Senza AI 370 je už z výroby nastavená tak, aby ze své procesorové platformy dostala maximum, aniž by bylo potřeba cokoli ladit ručně. Akorát mně celou dobu v hlavě vrtaly pochybnosti, jestli 2 GB vyhrazené paměti pro integrovanou grafickou kartu není přece jen trochu málo — že ano, Antone Pavloviči.
Začneme BIOSem Senzy, který je opravdu velmi skoupý na jakékoliv možnosti ladění a odpovídá zařízení zaměřenému především na profesionální kancelářské využití. V sekci pokročilého nastavení Advanced stojí za povšimnutí v podstatě jen položka „Power Limit Select“, pomocí níž lze zvolit pět konkrétních limitů TDP procesoru — od 30 W až po standardně předvolených 60 W.
Pokud by byla Senza nasazena v nějakých extrémně nepříznivých podmínkách, lze jí snížením TDP ulevit v plné zátěži od vysokých teplot. V běžném prostředí to ale nedává příliš smysl, protože už z výroby působí, že je nastavená velmi rozumně a efektivně.
Určité naděje vzbuzovala podsložka „CPU Configuration“, ale i ta nakonec nabízí jen možnost vypnout některé funkce procesoru, a to jsou zásahy, které by měly spíše negativní dopad na celkový výkon. Žádné pokročilé ladění, úpravy napětí, řízení boostu, nebo detailní správa jader, se tu nekonají. Je zřejmé, že BIOS Senzy je navržen tak, aby byl stabilní, jednoduchý a odolný vůči nechtěným zásahům.
Co však nezvládne BIOS, může do určité míry nahradit instalovaný software. Spolu s operačním systémem Windows 11 Pro byla výrobcem instalována oficiální ovládací a optimalizační utilita pro grafické čipy AMD Radeon — „AMD Software: Adrenalin Edition“.
Jde o kombinaci ovladačů, monitoringu a herních optimalizací v jednom přehledném rozhraní, navrženém tak, aby uživatel nemusel nic složitě hledat v systému. Umožňuje například omezit maximální snímkovou frekvenci, sledovat teploty a spotřebu, upravit chování grafického jádra, nebo vytvářet profily pro jednotlivé hry. Pro mini počítač, který má jen omezené možnosti ladění v BIOSu, je to vítané rozšíření možností.
Při prvním spuštění nabízí tato utilita čtveřici odlišných profilů, které umožňují rychle doladit chování počítače podle plánovaného použití. Hráči by měli sáhnout po profilu „HYPR‑RX“, jenž poskytuje maximální výkon a odezvu, a zároveň aktivuje technologie zlepšující plynulost obrazu. Profil „Kvalita“ optimalizuje latence a upřednostňuje co nejvyšší vizuální kvalitu. Úsporný režim „HYPR‑RX Eco“ snižuje spotřebu grafického jádra, omezuje maximální FPS a upravuje výkon tak, aby byl co nejefektivnější. Profil „Výchozí“ pak jednoduše vrací původní nastavení ovladačů bez zásahů do výkonu, kvality či spotřeby.
Popis utility „AMD Software: Adrenalin Edition“ by vydal na samostatný článek. V souvislosti se Senzou však chci ukázat jen jednu z mnoha možností, které tato aplikace nabízí. V záložce „Výkonnost“ totiž najdeme položku příhodně nazvanou „Ladění“, a právě ta může přijít vhod.
Integrovaná grafika Radeon 890M si standardně vyhradí 2 GB z celkového objemu operační paměti počítače, a to může být u náročnějších aplikací, zejména her, již omezujícím faktorem. Pomocí položky „Ladění“ v Adrenalinu lze toto chování do určité míry ovlivnit.
Na výběr jsou tři jednoduché předvolby „Minimum“, „Medium“ a „High“, které nastavují pevnou hodnotu vyhrazené grafické paměti na 0,5 GB, 8 GB a 16 GB. K dispozici je ale také možnost vlastního nastavení, která ve skutečnosti nabízí výběr ze sedmi konkrétních hodnot v rozpětí od 0,5 GB až po 24 GB. Uživatel si tak může přizpůsobit, kolik paměti bude mít integrovaná grafika k dispozici, a to podle typu používaných aplikací nebo her.
Pochopitelně jsem neodolal, abych vyzkoušel, jaký konkrétní přínos bude mít navýšení grafické paměti na 16 GB. Zkoušel jsem to nejprve ve hře The Callisto Protocol, ale ta ani v nejvyšší kvalitě nedokázala navýšený objem video paměti přetavit do nějakého výraznějšího zrychlení.
Jiné to ovšem bylo v titulu Deus Ex: Mankind Divided, který jsem zkoušel také v nastavení nejvyšší kvality. Zde mělo navýšení video paměti pozitivní přínos a snímková frekvence se zvedla o 17 % z 35 FPS na 41 FPS. Grafika přitom využila 5,7 GB paměti oproti původním 1,8 GB.
Přínos zvýšeného objemu vyhrazené videopaměti jsem zaznamenal i u hry World of Tanks. V nastavení nejvyšší kvality se snímková frekvence zvedla o 19 % z 62 FPS na 74 FPS, využití paměti se přitom zvedlo z 1,8 GB na 3,6 GB.
Také v nastavení nejnižší kvality se větší porce obrazové paměti pozitivně projevila na výsledném výkonu. Snímková frekvence se zde zvedla o 10,5 % z 368 FPS na 407 FPS, využití paměti se přitom zvedlo z 1,8 GB na 2,7 GB.
Jak jsme se mohli přesvědčit, Adrenalin umožňuje docela citelné posílení výkonu Senzy v situacích, kdy hra nebo aplikace potřebuje větší objem video paměti než výchozí 2 GB. A není nutné hned skákat na extrémních 16 GB. Často postačí zvolit hodnotu, která lépe odpovídá nárokům konkrétního titulu.
Je však dobré mít na paměti, že každé navýšení vyhrazené paměti zároveň ukrajuje RAM dostupnou pro systém a běžné aplikace. Chce to najít a vyzkoušet optimální poměr mezi tím, co potřebuje grafika, a tím, co je ještě komfortní pro Windows a ostatní programy. U mini počítače se sdílenou pamětí je to vždy o rozumném kompromisu, ale právě možnost volby je tu velkým plusem.
