Seznam kapitol
Mini počítače lákají všechny, kdo chtějí mít na stole pořádek, volný prostor a žádné zbytečné krabičky na očích. Většinou jde o drobné stroje, které schováme za monitor, ale jen z jedné strany pohledu. Z té druhé na nás stejně vykukují a o svou přítomnost se pravidelně hlásí hlukem ventilátoru. Arctic Senza na to jde úplně jinak. Prostě zmizí pod deskou stolu a díky pasivnímu chlazení se stane nejen neviditelným, ale i neslyšným. Občas se tak možná podvědomě sehneme pod stůl, abychom se ujistili, že tam opravdu je.
Obvyklou předností mini počítačů je jejich nízká spotřeba. Z výkonnostních testů už víme, že Arctic Senza AI 370 má továrně nastavené vyšší TDP 60 W, což jí umožňuje podávat výrazně lepší výkon než jiné mini PC, které se drží oficiálních specifikací AMD a nastavují TDP v rozsahu 15–54 W. Vyšší limit znamená vyšší výkon, ale zároveň i potenciálně vyšší spotřebu.
Abych získal ucelený obrázek o tom, jak se Senza chová v běžném provozu, připravil jsem několik typických scénářů, které by měly dát dostatečnou představu o tom, co lze od tohoto mini počítače očekávat při kancelářské práci, multimédiích i plné zátěži. Předvolbu operačního systému v záložce „Napájení“ jsem ponechal v režimu poskytující nejlepší výkon. Pomocí nástroje HWiNFO64 jsem sledoval spotřebu procesoru, současně jsem odběr počítače s jeho napájecím zdrojem kontroloval zásuvkovým měřičem.
Sledování webu
Prvním scénářem bylo prohlížení webových stránek. To má jedno drobné úskalí, neboť jednotlivé weby mohou obsahovat různé aktivní prvky, skripty či animace, které zvyšují výpočetní nároky na jejich zobrazení. Spotřeba se proto může napříč internetem výrazně lišit. Pro účely testu jsem zvolil stránky domovského magazínu Svět hardware, které představují poměrně typickou zátěž.
Měření však komplikovalo to, že počítač nedokázal běžet na stabilní frekvenci. Takty procesoru se neustále měnily a spotřeba celého systému tak kolísala v intervalu zhruba ± 2 W kolem středové hodnoty 8,5 W, měřené na zásuvkovém wattmetru. Přesto jde o velmi nízkou spotřebu, která potvrzuje, že Senza je v běžném kancelářském provozu mimořádně úsporná.
Do naměřené spotřeby na zásuvce samozřejmě promlouvá také účinnost externího napájecího zdroje. Podle údajů z HWiNFO64 se spotřeba samotného procesoru v pětiminutovém testu pohybovala v průměru kolem 6 W. To je méně, než ukazuje zásuvkový wattmetr, protože ten zahrnuje i ztráty na napájecím adaptéru a další drobnou spotřebu celého systému.
Sledování filmu
V domácích podmínkách lze Senzu díky jejímu zcela neslyšnému provozu s výhodou využít také jako multimediální centrum. Proto mě zajímalo, jak energeticky náročná bude při sledování filmu. Jde totiž o činnost, u níž lze strávit klidně mnoho hodin, a případné kilowatthodiny na elektroměru se pak snadno nasčítají.
Vestavěný Přehrávač médií ve Windows nebyl pro Senzu vůbec náročný a ve skutečnosti ji zatížil dokonce méně než webový prohlížeč v předchozím scénáři. V tomto režimu vykazoval zásuvkový wattmetr poměrně stabilní spotřebu kolem 5 W, bez znatelných výkyvů. To je hodnota, která se ještě před pár lety zdála skoro neuvěřitelná. Vzpomínám na dobu, kdy měl i vypnutý stolní počítač vyšší odběr než dnes Senza při přehrávání filmu.
Podle údajů z HWiNFO64 se spotřeba samotného procesoru v pětiminutovém testu dokonce pohybovala v průměru jen kolem 3 W. Taková spotřeba už hraničí s úspornými ARM čipy v mobilních zařízeních a krásně ukazuje, jak efektivní může být moderní x86 procesor v okamžicích, kdy není nucen držet vysoké takty a může využít svá úsporná jádra Zen5c.
Hraní her
Arctic Senza AI 370 není primárně herní počítač, ale jak jsme si v předchozích kapitolách ukázali, zejména starší tituly, a překvapivě i některé moderní, dobře optimalizované hry, zvládá po rozumném doladění nastavení velmi slušně. Proto mě zajímalo také to, jaká byla spotřeba během testování hry The Callisto Protocol, která už patří mezi výrazně náročnější a graficky komplexnější tituly.
Při zcela plynulé snímkové frekvenci 81 FPS ukazoval zásuvkový wattmetr poměrně stabilní odběr kolem 65 W. Na poměry běžného mini počítače jde o očekávanou hodnotu, která odpovídá TDP, s nímž Senza pracuje.
Snímek z HWiNFO64 však ukazuje, že samotný procesor v půlhodinovém herním testu na 60W limit TDP vůbec nenarazil. V průměru se jeho spotřeba držela okolo 46 W, tedy s příjemnou rezervou. Výborná byla také výsledná průměrná teplota 71 °C, což je na pasivně chlazený systém velmi dobrý výsledek. Senza tak potvrzuje, že i při herní zátěži dokáže udržet stabilní provozní parametry bez přehřívání a bez nutnosti snižovat výkon.
Extrémní zátěž
Abych zjistil maximální možnou spotřebu Senzy i v méně reálných režimech, připravil jsem jí zátěžovou šmakuládu v podobě současně spuštěných aplikací FurMark a Cinebench R23. V této brutální kombinované zátěži si Senza na zásuvce řekla o 87 W příkonu. Jde o scénář, který v běžném provozu prakticky nenastane, ale dobře ukazuje, kde leží absolutní strop celého systému a jakou rezervu má chlazení i napájecí adaptér.
Po celou půlhodinu této extrémní zátěže dokázala Senza využívat svůj 60W limit TDP naplno. Přesto se teplota procesoru udržela pod hranicí 88 °C, což je na pasivně chlazený systém ve FurMarku a Cinebenchi současně výborný výsledek. Znamená to, že chladič má dostatečnou tepelnou kapacitu i pro dlouhodobé špičkové zatížení, a že se systém ani v takto nereálném scénáři nepřehřívá.
Poslední obrázek této kapitoly ukazuje stav zásuvkového wattmetru v případě vypnutého počítače. V takové situaci jde už spíše o vlastnost samotného externího napájecího zdroje, který si i v nečinnosti bere ze sítě stabilních 0,5 W. Není to nic neobvyklého, neboť většina adaptérů má určitou klidovou spotřebu, ale zároveň je to hodnota natolik nízká, že se v celoročním součtu projeví jen minimálně.
