@Hirogen
Cyrix používal Compaq, byl to jeden z prvních (možná první x86) procesorů, který obsahoval i grafické jádro. Ale jeho výkon (jak procesoru, tak jádra) byl bídný. Compaq byl svými "vykradenými" počítači znám, nezapomenu, když jsem viděl v obchodě počítač s 1 GHz procesorem a 64 MB RAM, když standard byl tehdy 256 MB. Když už chtěli udělat low end, tak tam měli dát nějakých 333 MHz, který té době odpovídal.
Dost se mi v bývalé práci ulevilo, když jsme dostali širokoúhlý monitor. Pracoval jsem účetním programem, který měl hodně sloupců a byl to docela vopruz ho neustále rolovat v obou směrech (sice šlo některé sloupce vyházet, ale ty "nepotřebné" byly pokaždé jiné).
@patrik_3017
Tak jsem vyzkoušel i tu "jednokartovku" (http://foto.itek.cz/ctecky-pametovych-karet-usb/img-shop/full/507884.jpg) a jinak se chovala na mém notebooku (Linux) a jinak na pracovním počítači (Windows). Když jsem jí připojil bez karty k notebooku, tak byla úplně mrtvá. Světýlko nesvítilo, v počítači se neobjevila. Když jsem do ní dal kartu tak se objevila v počítači a otevřelo se okno s informacemi o obsahu CF karty. Když jsem jí připojil (prázdnou) k pracovnímu počítači, tak se objevila v seznamu disků a začalo na ní svítit světýlko, když jsem do ní pak vložil kartu, vyskočilo okno s obsahem CF katy.
Redukce z SD na CF vypadá taky jako obyčejná CF karta do které se tak SD karta zasune a celé se to pak dá třeba do foťáku, který si pak "myslí" že tam má normální CF kartu. Když se do SD karty vejde řadič a paměť o kapacitě i desítek GB, a dokonce i konektor na USB spolu s jeho řadičem, tak dát tam nějaký mikročip (á la SIM karty a podobný) a nahrát tam nějaký firmware, který bude obsluhovat TransFlash bude brnkačka.
Vyrobit nějakou "redukci" není problém. Klidně to může být karta z vlastním řadičem, co "překládá" komunikaci. Stejným způsobem funguje SD2CF - "redukce" kdy jde použít SD karta do zařízení používajícím CF.
Ještě bych doplnil, že microSD není tak docela "SD". Původně vznikla jako samostatný formát s názvem "Transflash", ale protože se jí moc nedařilo se prosadit na trhu, zvolila z marketingového hlediska "příznivější" název microSD, samozřejmě hardwarově ani elektronicky si tyto karty "příbuzné" nejsou.
@xtonda
Velikost beru u mobilních telefonů (ale na ty je velká i SD) a možná i u některých MP3 přehrávačů (dtto). Ale u foťáku, autorádia, počítače,... tam kde je dostatečně malá SD není problém ani s CF
@xtonda
ona ho Toshiba taky dost odbyla. "Díky" absenci řadiče neuměly přístroje pracovat s kapacitami karet, které nebyly na trhu v době jejich uvedení. Takže byly přístroje, které uměly pracovat třeba jen s 2 a 4 Mb. Naopak nejnovější přístroje zase ingnorovaly staré karty. Navíc, pokud se karta vytáhla během zápisu, hrozilo její zkratování a zničení. Dle mého názoru nejhorší design karty co kdy existoval (těsně před xD).
@eoff
Ve firmě jsme měli takovou čtečku a fungovala přesně stejným způsobem. Doma mám čtečku jen na jednu kartu (CF), schválně jí zkusím strčit do počítače bez karty, co to udělá a napíšu. V notebooku mám interní čtečku na SD,MMC,MS a xD a jednotka se mi objevila v počítači až po zasunutí (SD) karty. Ale mám na počítači Linux, jak by to fungovalo ve Windows nevím.
@patrik_3017
Tak jsem vyzkoušel i tu "jednokartovku" (http://foto.itek.cz/ctecky-pametovych-karet-usb/img-shop/full/507884.jpg) a jinak se chovala na mém notebooku (Linux) a jinak na pracovním počítači (Windows). Když jsem jí připojil bez karty k notebooku, tak byla úplně mrtvá. Světýlko nesvítilo, v počítači se neobjevila. Když jsem do ní dal kartu tak se objevila v počítači a otevřelo se okno s informacemi o obsahu CF karty. Když jsem jí připojil (prázdnou) k pracovnímu počítači, tak se objevila v seznamu disků a začalo na ní svítit světýlko, když jsem do ní pak vložil kartu, vyskočilo okno s obsahem CF katy.
problémem xD karet je právě to, že nemají vlastní řadič. Musí se tak spoléhat na řadič v zařízení (foťák, čtečka) a bohužel ne vždy si spolu rozumí (řadič s kartou, jeden řadič s druhým). Hodně jsem četl že byly problémy při zápisu na xD kartu čtečnou - foťák jí pak nepřečetl a ani neuměl naformátovat :-(. Takže bych se snažil držet toho, používat kartu výhradně v tom zařízení, pro který byla zakoupena, nepoužívat čtečku, data tahat do počítače přes USB kabel přímo z foťáku.
CF měla naprosto geniální návrh! Nejstarší ze všech karet a stále i ty nejstarší karty jdou do těch nejnovějších přístrojů a dokonce i obráceně (pravda, pokud nezvládá přístroj FAT32, tak se musí naformátovat na 2 GB (4 GB při použití větších sektorů, ale tam už můžou být problémy s kompatibilitou)). Škoda, že tahle karta pomalu mizí a udržuje se zatím jen v profesionálních fotopřístrojích :( i když i tady jí začíná nahrazovat SD :-[
Kdyby byly ty vrstvy těsně za sebou, tak by to asi žádný 3D efekt nedělalo. To by musely mezi sebou mít rozestupy a TV by byla zase bedna s hloubkou metr. Při sledování by to tak trochu připomínalo domácí loutkové divadlo :). Ale zase by člověk nemusel řešit brýle ani úhel pohledu.
Pravdepodpbne narazis na laservue od Mitsubishi. Tady je ale handicapem vysoka cena pristroje a navic lampa ma omezenou zivotnost (pocet hodin) a musi se menit stejne jako lampy v projektorech. Uvazoval jsem puvodne o koupi ale aby me hodina koukani stala cca desetikorunu to je fakt moc. To pak mit jednu tv na zpravy, serialy a jako kulisu pro domacich pracech a druhou na filmy z DVD.
Pokud se můžou vrstvy dělat "na sobě" a je problém se životností modré vrstvy, nebylo by nejvýhodnější dát tam prostě 2 modré vstvy? Po určité době svícení by se jednoduše přepla a nebo by se střídaly (třeba po každém zapnutí).
Stačí aby se dodávaly 2 (3) rozdíné mezerníky s tím, že dole by byl přepínač. Buď by byla Win varianta, nebo by člověk "vydloubal" win klávesy, přesněji vyměnil win tlačítka za ALTy a krátký mezerník za dlouhý, dole by to přepnul a bylo by, v případě linuxové varianty by se ty Win tlačítka vymělila za ty tux, pořád by se jedno tlačítko "ušetřilo" a dal by se tam delší mezerník. Klávesnice s takovýmto výměnným kitem by nemohla stát víc než pětikilo, když se normální dají sehnat za dvěstěpadesát.
V článku se mluví o tom, že pár mm navíc se do čipu dát nemůže, protože by se spotřebovalo moc plochy křemíkového plátku, tak by mě zajímalo, jestli někdo tuší, kolik třeba 1 cm^2 toho plátku stojí. Vždyť křemík je jeden z nejběžnějších prvků na zemi. Je pravda, že musí být ultračistý a to bude stát hodně peněz, ale snad to není zase tolik, ne? A další, tuší někdo, kolik gramů kovu je na čipu? Jaký vliv tedy má cena použitého kovu? Napadá mě, jak moc by ovlivnilo cenu čipu, kdyby místo mědi se použilo třeba stříbro - lepší vodivost, eventuelně třeba ve spojení se zlatem (kvůli oxidaci). Jinak super článek, jen tak dál
No píše, že je to jeho pracovní comp. Nevím, jak moc má kolega vliv na to, jaký počítač mu bude v práci přidělen. Ale co tak vím, tak ve firmách se občas objevují různá "zvěrstva". Např. my máme Pentium IV 2,00 GHz s 248 MB RAM (zbytek si ukousne ta grafika) a k tomu integrovanou grafiku ;-) (řádově ve stovkách kusů).
@andre_z
<I>Ale to bych si pak mohl rikat porad "POCKAM ONO TO KLESNE".....nebo "POCKAM ONO SE OBJEVI NECO NOVEHO". </I>
Tak přesně takhle jsem několik let kupoval počítač. Dopadlo to tak, že ho nemám do dneška ;-) Naštěstí jsem k němu měl vždycky někde přístup (ve škole, v práci), takže ho vlastně ani nepotřebuju.
Neznám. Papírově nevypadá špatně. Neviděl jsem, že by se u nás prodávala (takže asi ze zahraničí). Škoda že nemá digitální tuner. Jenže to (zatím) bohužel většina. A když mají, tak často neumí MPEG4 :-(
S tim "made in" to neni až tak jednoduché. Znamená to pouze, kde byla provedena konečná montáž. Takže klidně může jít o montážní linku např. na Ukrajině, v Rumunsku .... (to je taky Evropa), a součástky klidně z Asie. Kdyby měli napsáno alespoň made in EU. Kvalita Grundigu nebyla v tom, že by vyráběl kvalitní součástky, ale že si dokázal vybrat z dodavatelů a ohlídat si je. Např. od Philipsu kupoval obrazovky, které se povedly víc, než je norma (Philips je sám použít nemohl, nebylo jich tolik a byl by vidět rozdíl od "standardních"). Poté co zkrachoval mám obavu, aby z něj nezbylo pouze jméno, které někdo koupil a rozhodl se, že ho "vytuneluje".
Nevím jak v LCD, ale v normálních TV patřil Grundig spíš k tomu lepšímu a byl dost nedoceňován. A pak měl zkrachovat. Tak nevím, jak to teď je, kdo ví, kdo to teď vyrábí.
To nepomůže. Rozlišení u LCD je jednou dané, nelze ani zvýšit ani snížit. Naopak, posílání obrazu v jiném než nativním rozlišení vede k jeho zhoršení (musí se přepočítávat).
