Seznam kapitol
Druhá část megatestu 120GB disků je zde a přináší porovnání výkonu a také teploty (měřené laserovým teploměrem). Ze začátku povím něco k testům, jaké faktory mají vliv na reálný výkon, které výsledky jsou směrodatné a které nikoliv a na konci se již dozvíte, který z disků si získal mé sympatie.
Sekvenční čtení
Rychlost sekvenčního čtení a zápisu jsou druhé základní faktory výkonu pevných disků. protože HDtach neměří správně u disků s cache o velikosti 8MB (blok je příliš malý, vejde se do cache a celé to vypadá, že disk je extrémně rychlý) a testovat pomocí AIDA32 by bylo příliš zdlouhavé, uvedu výsledky z testů 2MB paralelních ATA verzí:
Hitachi Deskstar 7K250
likněte pro zvětšení
Maxtor DiamondMax Plus 9
likněte pro zvětšení
Samsung SpinPoint P80
likněte pro zvětšení
Seagate Barracuda 7200.7
likněte pro zvětšení
Western Digital Caviar WD1200 pro PATA
klikněte pro zvětšení
Western Digital Caviar WD1200JB pro SATA (rychlost zápisu je nereprezentativní kvůli větší 8MB cache)
klikněte pro zvětšení
Z grafů je patrné, že rychlost čtení je mnohem vyšší než rychlost zápisu. Většina disků začíná čtení kolem 60MB/s, přičemž ke konci se blíží 30MB/s. Výjimkou je Maxtor s dost divokým průběhem a především Western Digital pro PATA, který začíná jen u asi 45MB/s. Jenže WD si docela drží rychlost a ke konci se také blíží 30MB/s, jak je tomu u ostatních disků - absenci v maximální rychlosti tak vyvažuje její stabilitou. Ani jeho novější kolega pro SATA ale nedisponuje extra rychlým čtením. Rychlost zápisu je u všech disků mezi 20 až 30 MB/s, některé disky ke konci hodně zpomalují (Hitachi).
Průměrné hodnoty z HDtachu:
Nejvyšší průměrné rychlosti sekvenčního čtení dosahuje Samsung (120% rychlosti nejpomalejšího WD), další disky jsou v pravidelných odstupech v závěsu. Rychlosti zápisu vévodí Hitachi, ostatní disky jsou na tom o zhruba o 10 - 15 procent hůře.
Efektivita cache a rozhranní
Cache hraje u moderních pevných disků obrovskou roli. Ještě před pěti lety měly disky cache o velikosti stovek KB, dnes mají již jednotky MB (disky pro notebooky i desítky MB). Sice je toto množství vzhledem k ceně stále ubohé (32MB čip DDR400 (!) stojí v přepočtu asi 100 Kč), ale i tak už cache dokáže velmi ovlivnit celkové skóre. Tedy pokud jí umí firmware dostatečně využít.
Rychlost čistého burst přenosu (opakované čtení stejných dat, tj. ty již jsou v cache) je spíše než indikátorem reálného výkonu ukazatelem rychlosti rozhranní, limitů disku v komunikaci. V praxi málokdy software požaduje čtení stejných dat hodně rychle za sebou. Z výsledů lze usoudit, které disky mají jak rychlou cache a jak efektivně umí pracovat s rozhranním. Na špici se drží Samsung pro Serial ATA následovaný ostatními Samsungy a Maxtory. To je docela logické, toto všechno jsou disky s podporou ATA133, v SATA verzích přemostěné na jiné rozhranní - i když je překvapivé, o kolik je Samsung SATA rychlejší (používá novější verzi převodníku Marvel).
Jedna věc je evidentní - ani jeden z disků deklarovaných jako Serial ATA není plnohodnotným Serial ATA diskem!
Ono jak by také mohli být, když většina jich používá ATA - SATA převodník firmy Marvel:
Barracuda 7200.7 Plus tento čip nepoužívá, měl by to být nativní SATA disk. Jenže z grafu je vidět, že jeho burst přenos je naprosto stejný jako u kolegů pro paralelní ATA (nativní Serial ATA disk by měl dosahovat hodnot kolem 140 MB/s). I kdyby byl Seagate nativním SATA diskem (jako že asi není - viz. první díl testu), je to stejně kvůli špatnému výkonu k ničemu. Celkově vzato Serial ATA pomáhá v burst přenosech velmi málo (vyjma Samsungu), i když přeci jen tyto disky jsou o chloupeček rychlejší.
Druhým testem rychlosti přenosů z cache jsou read-ahead operace. Řadič napřed požaduje určitá data a po chvíli si vyžádá data umístěná hned vedle. Pokud byl disk dostatečně prozíravý, již má data v cache, protože je načetl společně s prvním požadavkem. Testu opět vévodí Samsungy a Maxtory, všimněte si ale jedné věci - cache velikosti 2MB je evidentně nedostačující. Disky s tímto množstvím paměti končí vždy vzadu, disk nepracuje tak efektivně, protože kvůli malé kapacitě musí tuto paměť často vyprazdňovat z důvodů jiného využití (například zpožděného zápisu). V praxi to znamená, že disky s menší cache mají nižší výkon při běžném používání počítače (aplikační výkon).
